2-svetova

2009-06-04T05:16:00.000-07:00

A když to nevyjde, on a Canning pochopitelné velmi brzy ,zmizí‘.
Sestoupil na kurt a přešel ke stolku, který Canning postavil doprostřed. Z protilehlých řad sedadel na něj hledělo asi sedmdesát mužů a žen a na každé z těch tváří bylo vidět jinou směsici úzkosti a vzrušení. Obzvlášť napjatě se tvářilo dvanáct lidí v první řadě, protože to byli jediní příslušníci osmdesáti-členného ústředního výboru SOP, kterým věřil natolik, aby je pozval.
Pierre se posadil do připraveného křesla a položil ruce na desku stolku. Canning zůstal stát za ním. Pierre seděl tiše, přejížděl zvolna pohledem všechny obličeje a u každého se na okamžik zastavil, až dospěl na konec. Potom si odkašlal.
„Děkuji vám, že jste přišli.“ Jeho hlas rezonoval rozlehlým sálem a on se kysele usmál. „Uvědomuji si, že tohle není nej¬vhodnější místo, a také jsem si vědom rizika, které s sebou nese to, že jsme se všichni sešli na jednom místě, ale usoudil jsem, že je to nezbytné. Někteří z vás se dosud navzájem nesetkali, ale ujišťuji vás, že já jsem se sešel s každým z těch lidí, které neznáte. Kdybych jim nevěřil, nebyli by tady. Můj úsudek samozřejmě může být chybný, nicméně...“
Pokrčil rameny a na tvářích jednoho nebo dvou posluchačů se objevil úsměv. Potom se však naklonil kupředu a jeho tvář ztvrdla; ostatní okamžitě zvážněli.
„Důvod, proč jsem vás sem dnes v noci pozval, je prostý. Nadešel čas, abychom přestali o změnách jen mluvit a začali je uskutečňovat.“
Odpovědělo mu tiché zasyčení vdechovaného vzduchu a on zvolna přikývl.
„Každý z nás má své vlastní důvody, proč je tady. Musím vás hned zpočátku varovat, že ne všichni vaši kolegové jsou motivováni altruismem nebo zásadovostí - upřímně řečeno, takové vlastnosti revolucionáře jenom kazí.“ Jeden nebo dva lidé sebou při tom označení trhli a on se mrazivě usmál. „Uspět při něčem takovém vyžaduje silné osobní zaujetí. Zásadovost je sice krásná věc, ale je zapotřebí něco víc a vás jsem vybral proto, že to něco víc máte. Na tom, jestli je to osobní urážka, vztek na něco, co provedli vám nebo vašim blízkým, nebo prostě jen ctižádost, záleží mnohem méně než na síle vaší moti¬vace a na tom, jestli jste dost chytří, abyste jí účinné využili. Věřím, že je to případ vás všech.“
Opřel se a s rukama stále položenýma na stole se na chvíli odmlčel. Když znovu promluvil, měl hlas chladný a chraplavý.
„Pro úplnost, dámy a pánové, nebudu předstírat, že jsem jednal ušlechtile nebo altruisticky, když jsem navázal styky s UOP a SOP. Naopak. Snažil jsem se ochránit svou mocenskou základnu a proč bych také neměl? Strávil jsem šedesát roků zajišťováním své současné pozice v Kvóru. Bylo jen přirozené, že jsem si hlídal záda.
Ale to nebyl jediný můj motiv. Každý, kdo má oči, vidí, že LRH má potíže. Naše ekonomika vůbec nestojí za řeč, pro¬duktivita práce už dvě standardní století ustavičně klesá - exis¬tujeme pouze jako parazit, který vysává živobytí z hvězdných soustav, které si naše ,vláda‘ podrobila, aby naplnila pokladnu. Jenže čím jsme větší, tím jsme zpuchřelejší. Legislativci jsou rozdrobení na frakce a každá z nich si hlídá svoje teplá mís¬tečka. Námořnictvo je zpolitizované stejně. Naši takzvaní ,vůdcové‘ se perou o koryta, zatímco infrastruktura republiky pod nimi uhnívá - tak, jako tento věžák - a nikdo se o to oči¬vidně nestará. Přinejmenším nikdo neví. jak to zastavit.“
Odmlčel se a počkal, až k nim jeho slova proniknou, a po¬tom navázal tišším, avšak ostřejším hlasem.

2008-11-26T07:13:00.000-08:00

Canning odhrnul i ten a politik zhasl svítilnu, neboť vstou¬pili do kalně osvětlených prostor. Jejich kroky na holé podlaze zněly hlasitě a vzduch byl cítit zatuchlinou a osaměním. Jako by budova byla mrtvým torzem obrovského stromu, vyhnívajícím od středu. Matný svit řídce rozmístěných zářivek je však vedl zadní části rozlehlé dvorany kolem basketbalového hřiště a bazénů, pokrytých nánosem prachu, do centra dávno mrtvého sportovního komplexu.
Canning odhrnul další zřasený závěs a Pierre zamrkal. Canningovi se očividně podařilo uvést do provozu většinu strop¬ních svítidel, rozkradených nájemníky poté, co byl tenisový kurt opuštěn, a výsledek jeho práce byl tak dokonalý, jak si jen Pierre mohl přát. Zatemněná okna nepropouštěla světlo a ukrývala je před pohledem zvenčí, zato však proměňovala prostorný tenisový kurt v osvětlené jeviště. Schůze v tomto sešlém pomníku korupce a nekompetence řízení v sobě měla silný náboj symboliky, avšak Canningově partě se podařilo v jeho středu vytvořit ostrůvek světla a pořádku. Dokonce za¬metli, umyli podlahu, otřeli prach ze sedadel pro diváky a smet¬li pavučiny - v tom byla neméně silná symbolika. Navzdory riziku, které podstupovala každá osoba v této místnosti, zde naprosto chyběla atmosféra pokoutního skrývání, paranoického spiklenectví, v jaké se scházely jiné podzemní skupiny.
Jistě, pomyslel si, když scházel uličkou mezi sedadly na kurt, paranoia a utajení také mají své místo, zejména v opera¬cích, jako je tahle. Ovšem rozhodující okamžiky vyžadují svou vlastní psychologii. Jestli to dnes v noci vyjde, bude to stát za všechno riziko, kterému se on a Canning vystavili při zařizo¬vání potřebného místa a nálady.

2008-10-09T00:22:00.000-07:00

Stiskl nenápadné tlačítko a vznášedlo se vymanilo ze sevření tažných paprsků dispečinku. Bylo to nezákonné - a předpo¬kládalo se, že i nemožné, ale stejně jako to bylo v Lidové repub¬lice se vším, pro ty, kdo měli peníze a vůli, se postranní cestičky vždycky našly.
Uhnul se vznášedlem do strany, zvolna je vmanévroval do opuštěného apartmá ve třístém devadesátém třetím patře a do¬sedl na terase. Terasa sice nebyla pro taková přistání stavěná, ovšem právě proto bylo vznášedlo tak malé a lehké.
Je na čase, pomyslel si Pierre, když vypínal systémy, aby někdo Hoskinsův věžák dal do pořádku. A s ním i jiné věci.

Wallace Canning spěšným a nervózním pohybem zvedl hlavu. Na holé podlaze ostře klapaly podpatky a jejich zvuk se roz¬léhal a odrážel pustou a prázdnou chodbou, až se zdálo, že se k němu blíží celá neviditelná legie. Jenže on byl za poslední tři roky přítomen mnoha podobným schůzkám, třebaže žádná neprobíhala za tak přehnaných bezpečnostních opatření. Už neměl sklony k panice, a když jeho sluch vytřídil ze všech těch mumlavých ozvěn jediný pár nohou a objevila se světelná skvrna, poklesl mu tep zpět k normálu.
Opřel se o zeď a sledoval, jak se ze skvrny stává paprsek, který přejíždí sem a tam, jak si příchozí hledal cestu dolů po schodech z mezipatra. V půli schodiště paprsek vyšlehl a při¬špendlil Canninga, mhouřícího před jeho září oči, ke zdi. Chvíli na něm ulpěl a potom se stočil opět dolů k úlomkům stropu, které pokrývaly schody. Dospěl až k úpatí schodů a znovu se vrátil ke Canningovi a potom si Rob Pierre přehodil svítilnu do levé ruky a podal mu pravici.
„Rád vás vidím, Wallaci,“ řekl Pierre a Canning přikývl s úsměvem, který už nebyl nucený.
„Také vás rád vidím, pane,“ opáčil. Bývaly doby, kdy by se spíš zalkl, než by oslovil proletáře ,pane’, třebaže to byl politický vůdce. Jenže ty doby minuly a Wallace Canning upadl v nemilost. Jeho diplomatická kariéra skončila nezdarem a han¬bou a ani jeho legislativecká rodina ho nedokázala uchránit před následky. A co hůř, ani se nesnažila.
Z Canninga se stal exemplární případ, výstraha pro všechny, kdo pochybili. Zbavili ho místa i postavení, odsoudili ho k ži¬votu v proletářském sídlišti, jakým byl Hoskinsův věžák, a ke každoměsíčním frontám na poukázky se sociálními dávkami. Udělali z něj dávkaře, ale ne jako byli ostatní dávkaři. Pro svůj přízvuk a styl řeči, dokonce i pro způsob, kterým chodil nebo se díval na ostatní, byl v očích svého nového prostředí ‚jiný‘. Ti, jež znal dříve, se ho zřekli, ti, mezi které klesl, ho odmítali. Zdálo se, že mu nezbývalo už nic jiného než nenávist a sebelítost.
„Už dorazili ostatní?“ zeptal se Pierre.
„Ano, pane. Když jsem si to tady prohlédl pořádně, rozhodl jsem se pro tenisový kurt místo dvorany, protože kurt nemá žádné světlíky a stačilo zatemnit dva úseky oken.“
„Výborně, Wallaci,“ přikývl Pierre a poplácal mladšího mu¬že po rameni. Hodně oněch takzvaných ,vůdců‘, s nimiž se měl Pierre dnes v noci setkat, by si s něčím tak prostým, jako je přesunutí místa schůze o čtyřicet nebo padesát metrů, lá¬malo hlavu celé hodiny. Canning jednoduše šel a udělal to. Byla to možná maličkost, jenže vůdcovství a iniciativa se vždycky skládají z maličkostí.
Canning se obrátil, aby vykročil napřed, avšak ruka polo¬žená na rameno ho zastavila. Obrátil se k Pierrovi a postřehl, že ani podivné stíny vrhané světlem zespoda nedokážou skrýt obavy ve tváři druhého muže.
„Určitě jste na to připraven, Wallaci?“ Pierrův hlas byl tichý, téměř laskavý, ale skrývala se v něm naléhavost. „Nemohu stoprocentně zaručit, že všichni ti lidé jsou tím, čím se zdají být.“
„Věřím vašemu úsudku, pane.“ Pro Canninga bylo těžké to vyslovit a ještě těžší si to skutečně myslet, nicméně byla to pravda. V mnoha bodech s tím člověkem dosud nesouhlasil, ale bezvýhradně mu důvěřoval. Nyní se přiměl k širokému úsměvu. „Ostatně vím, že jste odhalil nejméně jednoho agenta Vnitřní bezpečnosti. Rád bych věřil, že to znamená, že jste je odhalil všechny.“
„Obávám se, že existuje jen jeden způsob, jak to zjistit,“ vzdychl Pierre a položil ruku bývalému legislativci kolem ra¬men. „Dobrá! Jdeme na to.“
Canning přikývl a odhrnul hustý závěs, který zakrýval rozměrný klenutý oblouk. Ten vedl do krátké široké chodby mezi turnikety a kukaněmi prodavačů vstupenek a Pierre ná¬sledoval svého průvodce k dalšímu závěsu, který splýval přes její vzdálenější konec.

2008-10-06T23:47:00.000-07:00

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Robert Stanton Pierre vyvedl malé nenápadné vznášedlo z hlavního dopravního proudu a přepnul palubní počítač na dispečink Hoskinsova věžáku. Pohodlně se usadil, vyhlížel dolů na blikající oceány a světelné hory, ve které se proměnila Nouveau Paris, hlavní město Lidové republiky, a ve tváři měl zachmuřený, tvrdý výraz, který si za denního světla nedovolil.
Tak pozdě v noci nebyl provoz příliš hustý. Svým způsobem si Pierre přál, aby byl; ztratil by se v chaosu ostatních vozidel. Jenže oficiální denní program měl příliš nabitý, než aby mohl takhle vyklouznout za dne, zejména když ho gorily z Bezpeč¬nosti Palmerové-Levyové sledovaly jako ostříži.
Pochopitelně to nebyli příliš chytří ostříži. Sevřená ústa se mu prohnula do kyselého úsměvu navzdory bolesti, která ho hryzala hluboko v nitru. Když jste jim ukázali, co čekali, že uvidí, mohli jste se spolehnout, že to uvidí - a přestanou se dívat po něčem jiném. Právě proto se dobře postaral, aby věděli o jeho setkáních s SOP. Strana občanských práv byla součástí systému už tak dlouho, že si její vedení až na nepatrné čestné výjimky nevidělo ani na špičku nosu, a vzhledem k této ne¬schopnosti nemohlo být ničím víc než jen vhodnou zástěrkou pro jeho skutečnou činnost. Ne že by SOP nebyla užitečná, jestli - až - přijde čas. Jenom to nebude ta SOP, o které by Palmerová-Levyová (nebo i většina současných vůdců SOP) něco věděla.
Dispečink přivedl jeho vznášedlo blíž k útesu věžáku a on plně zaměřil pozornost na něj.
Hoskinsův věžák měl o něco víc než čtyři sta pater a kilo¬metr v průměru - obrovský dutý šestiúhelník z oceli a keramobetonu, tečkovaný výletovými otvory pro vzdušnou dopravu a vyčnívající ze zeleně, nacházející se hluboko dole. Bývaly doby, kdy věžáky - každý z nich vlastně samostatné malé město - bývaly pýchou Nouveau Paris, avšak údajné prakticky nezničitelný keramobeton Hoskinsova věžáku začal praskat a odlupovat se po sotva třiceti letech. Při pohledu zblízka byl povrch věžáku pokryt leprózní vyrážkou provizorních oprav a záplat, a třebaže to zvenčí nebylo patrné, Pierre věděl, že nejvyšších třiadvacet pater bylo před pěti roky opuštěno a za¬vřeno kvůli rozsáhlým poruchám na vodovodním potrubí. Hoskins se stále nacházel na seznamu žadatelů opravárenských čet, které se jednoho dne snad k jeho vodovodům dostanou. Za předpokladu, že je byrokrati nepřevelí k nějakým naléha¬vějším nouzovým akcím (jako třeba k opravě bazénu prezidenta Harrise) ...nebo že opravárenští dělníci neusoudí, že na sociál¬ních dávkách je život snadnější, a prostě nedají výpověď.
Pierre neměl Hoskinsův věžák rád. Připomínal mu příliš mnoho věcí z vlastní minulosti a skutečnost, že ani představitel dávkařů s jeho vlivem nebyl schopen zajistit opravu tamního vodovodu, ho rozčilovala. Jenže tohle byl ,jeho‘ městský ob¬vod. Kontroloval hlasy lidí, kteří v Hoskinsu žili, a ti se díky němu mohli těšit ze svého podílu na prebendách systému veřejného blahobytu. To z něho v jejich očích činilo velmi důle¬žitého člověka - a díky tomu zde měl k dispozici utajení, jaké neměla ani Palmerová-Levyová... a jakým nedokázala ani ona proniknout.
Pierre se zašklebil. Dispečink ho navedl nad kráter upro¬střed věžáku a vznášedlo začalo klesat nesouvisle osvětlenou šachtou. Navzdory fyzické kondici, kterou mu propůjčila kúra prodlužování života, mu bylo jedenadevadesát standardních roků a pamatoval lepší časy. Časy, kdy se probojovával nahoru z dávkařských vrstev, než v nich zakoření příliš hluboko. Časy, kdy by vodovod v Hoskinsově věžáku byl opraven během ně¬kolika dní - a kdy odhalení, že úředníci odpovědní za stavbu obrovské budovy použili podřadný materiál a obešli stavební předpisy, aby si nepředstavitelně namastili kapsy, by vedlo k obžalobám a trestům vězení. Dnes to nikoho ani nezajímalo.

2008-08-11T03:20:00.000-07:00

Blikání polohového displeje zpomalilo, jak se kabinka blíži¬la ke svému cíli, a jemu se nějakým způsobem podařilo nasadit lhostejný výraz. Čtyři roky. Čtyři dlouhé, nekonečné standardní roky snášel svou hanbu, ponižující pošklebky svých podříze¬ných, když se lopotil pod břemenem nemilosti admirality kvůli Bazilišku. To také té čubce dluží a jednou se postará, aby mu za to draze zaplatila. Prozatím však bude muset vydržet ještě jedno ponížení a předstírat, že mezi nimi k ničemu nedošlo.
Dveře se rozestoupily a on se zhluboka nadechl a vykročil na galerii vesmírného doku. V očích se mu krátce zablesklo čerstvou hořkou nenávistí, když spatřil nádhernou loď, která se v doku vznášela. HMS Niké, pýcha Loďstva. Měla patřit jemu, ne Harringtonové, ale ta děvka mu sebrala i ji.
Srovnal si mečík po boku a prkenné kráčel k hlídkám ná¬mořní pěchoty u přístupového tunelu Niké.

Honor stála s čestnou stráží u vstupního portálu a čekala, až Young propluje tunelem. Dlaně měla vlhké. Žaludek se jí zve¬dal a toužila si ruce otřít. Ale neudělala to. Jenom tam stála s nehybnou tváří a rameno jí bez Nimitzovy teplé váhy při¬padalo nepřirozeně lehké a podivně zranitelné. O tom, že by kocoura vzala na tohle setkání, ani neuvažovala.
Young se vynořil z poslední zatáčky, klouzal vzduchem v nulové gravitaci tunelu. Honor při pohledu na jeho parádní uniformu nepostřehnutelně sevřela rty. To je mu podobné, tak¬hle se vyšňořit, pomyslela si pohrdavě. Odjakživa musel oslňo¬vat prosté smrtelníky mocí a bohatstvím své rodiny.
Doplul k červené výstražné čáře, sáhl po madlu, aby se přehoupl přes rozhraní do vnitřního gravitačního pole Niké, a pochva mečíku se mu zachytila mezi nohama. Neohrabaně klopýtl a téměř upadl právě v okamžiku, kdy zazněla bocma¬nova píšťalka a čestná stráž se s kamennou tváří postavila do pozoru. Honor zazářily oči krátkým zlomyslným potěšením, když uviděla, jak rudne hanbou. Young ale rovnováhu udržel, a zatímco rovnal mečík zpátky na místo, Honor odstranila ško¬dolibost alespoň ze svého výrazu, když už ne z pocitů.
Zasalutoval jí, stále rudý v obličeji, a ona ani nepotřebovala Nimitze, aby vycítila jeho nenávist. Možná byl služebně starší než ona, ale navštívil její loď, a když opětovala jeho pozdrav, věděla přesně, jak hořce si musí kvůli tomu připadat.
„Dovolíte mi vstoupit na palubu, kapitáne?“ Tenor, tolik podobný hlasu admirála Sarnowa, a přece tak odlišný, postrádal jakoukoliv modulaci.
„Povolení uděleno, kapitáne,“ odpověděla se stejnou for¬málnosti a on prošel vchodovým portálem dovnitř. „Kdybyste byl tak laskav, kapitáne, a šel se mnou, admirál na vás čeká ve své brífingové místnosti.“
Young letmo přikývl a zamířil za ní do výtahu. Když naťukávala kód cíle, stál na opačné straně kabinky, zády ke stěně, a ticho se mezi nimi vznášelo jako jed.
Díval se na ni, vychutnával svou nenávist jako vzácný roč¬ník vína, jehož hořký buket zabarvoval sladký žhavý příslib, že jeho den přece jen přijde. Zdálo se, že o jeho pohledu neví, stála naprosto uvolněné, ruce měla složené za zády, sledovala polohový displej a nevšímala si ho. Ruka se mu na jílci mečíku sevřela jako dravci spár.
Ta ošklivá žába, kterou si pamatoval z ostrova Saganami, byla pryč a on si uvědomil, že vysokou, krásnou ženu, která ji nahradila, nenávidí ještě víc. Nevtíravá elegance umně použité kosmetiky její krásu ještě podtrhovala a on i skrze svou ne¬návist a zbytkový strach z toho, že se jí nachází na dosah, pocítil záchvěv žádostivosti. Ovládla ho touha mít ji a ponížit ji jen na další zářez na čele postele, aby ji navždy vykázal tam, kam patří.
Výtah se zastavil, dveře se otevřely a ona mu půvabným gestem pokynula, aby vystoupil. Šel s ní chodbou ke dveřím vlajkové brífingové místnosti, a když vstoupili dovnitř, admirál Sarnow vzhlédl.
„Kapitán Young, pane,“ oznámila Harringtonová klidně a on se vypjal do pozoru.
Sarnow se na něj dlouze a mlčky zahleděl a potom vstal z křesla. Young jeho pohled bezvýrazně opětoval, avšak něco v admirálových zelených očích ho varovalo, že tady je další vlajkový důstojník, který straní té čubce. Že by mu také občas podržela?
„Kapitáne,“ kývl Sarnow na pozdrav a Young pod zástěnou plnovousu zaťal zuby, že admirál pominul jeho šlechtický titul.
„Admirále,“ odpověděl stejné bezbarvým hlasem.
„Předpokládám, že mi máte hodně co říct o tom, jak vnímají situaci doma v Mantichoře,“ pokračoval Sarnow, „a já už se nemohu dočkat, až si to poslechnu. Posaďte se, prosím.“
Young se usadil do křesla a pečlivě si upravil mečík. Pře¬kážel mu, ale také mu dával pocit nadřazenosti, když srovnal svůj nádherný oděv s obyčejnou všední uniformou, kterou měl na sobě admirál. Sarnow se na něj zadíval a potom se zase ohlédl po Harringtonové.
„Vyrozuměl jsem, že máte nějaké povinnosti na základně, dame Honor.“ Young zaťal zuby ještě křečovitěji, když ji admi¬rál titulem oslovil. „Kapitán Young a já budeme jednat nepo¬chybně dost dlouho, takže vás nebudu zdržovat. Nezapomeňte na videokonferenci.“ Na rtech se mu objevilo cosi jako lehký úsměv. „Nemusíte se vracet na palubu, když se vám to nebude hodit. Klidně můžete použít komunikátor na základně.“
„Děkuji, pane.“ Harringtonová se postavila do pozoru a po¬tom pohlédla na Younga. „Na shledanou, kapitáne,“ řekla bez¬barvě a zmizela.
„A teď k práci, kapitáne Youngu.“ Sarnow se posadil a pohodlně se v křesle opřel. „Přivezl jste mi depeši od admi¬rála Caparelliho, který v ní říká, že s vámi o situaci dost dlouho diskutoval, než vás sem poslal. Předpokládám tedy, že byste mohl začít tím, že mi prozradíte, co přesně Jeho lordstvo říkalo.“
„Jistě, admirále.“ Young se opřel a přehodil jednu nohu přes druhou. „Nejdřív ze všeho...“

2008-08-07T05:47:00.000-07:00

Sám Bůh ví, jak se dostal na ošetřovnu. Ani si nepamatoval, jak se vypotácel z tělocvičny nebo jak a kde narazil na Reardona a Cavendishe, ale ti pak spíchli nějakou historku. Sice ne dost věrohodnou na to, aby jí někdo uvěřil, ale k odvrácení oficiálního potrestání spolu s jeho jménem stačila. Alespoň z větší části. Ten svatouškovský hajzl Hartley ho přece jen dovlekl do své kanceláře a donutil ho, aby se před ním a před adjutantem omluvil - omluvil! - té děvce.
Museli se tehdy spokojit s důtkou. Young nepochyboval, že ta coura všechno vyžvanila, ale nikdo se s tím neodvážil nic dělat. Zvlášť když neměli nic víc než její slovo proti slovu North Hollowova syna. Přesto se jí musel ,omluvit‘. A ještě horší bylo, že z ní měl strach. Měl hrůzu z toho, že by mu mohla ublížit znovu, a nenáviděl ji proto ještě víc než kvůli tomu výprasku samotnému.
Zlověstně při té vzpomínce vycenil zuby. Dělal potom, co mohl, aby se pomstil, využíval veškerý rodinný vliv, aby jí zničil kariéru, jak si zasloužila. Ale ta děvka měla vždycky příliš mnoho přátel, jako toho blbce Courvosiera. Tomuhle vzta¬hu Young pochopitelně rozuměl. Navzdory penězům a času, které do toho úsilí vkládal, nebyl nikdy s to nic dokázat, ale věděl určitě, že Harringtonová roztahuje Courvosierovi nohy. Bylo to jediné možné vysvětlení pro to, jak ten starý parchant bděl nad její kariérou. Alespoň Courvosier konečné dostal svoje, ušklíbl se. Věčná škoda, že se Masaďanům nedostala do spárů i Harringtonová!
Setřásl ten sladký sen a vrátil se do reality svých nezdaře¬ných pokusů vypořádat se s ní jednou provždy. Jemu a jeho otci se podařilo postavit jí do cesty dost překážek na to, aby zpomalili její povyšování, ale ta coura měla nadání připlést se vždycky tam, kde se něco podělalo, a nějakým způsobem toho využít ve svůj prospěch. Jako ta havárie ve strojovně, když byla taktický důstojník na Mantichoře. Dostala Medaili za chrabrost a Poděkování panovníka za to, že odtamtud vytáhla tři postradatelné členy mužstva, pak ji citovali v rozkaze za to, že zachraňovala pitomce příliš hloupé, než aby šli včas z cesty, když se v 275. roce v Attickém pohoří na Gryfu utrhla lavina. Kamkoliv přišel, byla tam Harringtonová a všichni mu vykládali, jak je skvělá.
Myslel si, že ji konečně dostal v Bazilišku, ale ona tam pak zakopla o pokus liďáků zmocnit se soustavy. Obyčejná zasra¬ná klika, ale záleží na tom? Houby! Ona shrábla slávu a jeho oficiálně potrestali, že ,nevyhodnotil náležitě nebezpečí hrozící přidělenému stanovišti‘! A zatímco ona odkráčela za čerstvou slávou do Jelcinu, jeho ti zkurvysynové z admirality přeložili na periférii, aby doprovázel konvoje do Slezské konfederace a prováděl rutinní průzkum gravitačních vln kvůli aktualizaci map astrografické správy - ty nejpodřadnější práce, jaké si jen dokázali vymyslet. Vlastně měl zrovna převzít další konvoj do Slezska, když narůstající krize přiměla admiralitu převelet Warlocka na poslední chvíli jako posilu do Hancocku.
A teď tohle. Ona je kapitán vlajkové lodi. On bude muset přijímat rozkazy od té blahosklonné čubky a nemůže ji ani od¬kázat do patřičných mezí z titulu své urozenosti. Vždyť ona ho předstihla i po stránce společenského postavení! On sice může být dědicem jednoho z nejstarších hraběcích rodů králov¬ství, jenže ona byla jmenována hraběnkou za zásluhy. Je sice nejnovější parvenu mezi šlechtou, nicméně je hraběnka.

2008-08-01T12:20:00.000-07:00

Z hloubi hrdla se mu vydral tichý, chraplavý zvuk nenávisti, když si vzpomněl na své pokoření. Tak pečlivě to plánoval. Celé dny strávil sledováním jejího denního rozvrhu, až se do¬zvěděl o jejích soukromých nočních návštěvách tělocvičny. Ráda si nastavovala vyšší gravitaci a tak pozdě mohla mít tělocvičnu pro sebe. Už se těšil, jak ji překvapí samotnou ve sprchách. Dokonce se pojistil tím, že do celeru, kterým jedna z jejích kamarádek neustále krmila tu zatracenou stromovou kočku, podstrčil kotanin. Bohužel ho nebylo dost na to, aby tu potvoru zabil, ale byla potom tak ospalá, že ji Harringtonová nechala v ložnici.
Vyšlo to dokonale. Nachytal ji skutečné nahou ve sprchách a mohl se kochat výrazem hanby a ponížení v jejích očích. Vychutnával si její paniku, když k ní přistupoval vodní tříští, díval se, jak couvá a snaží se přitom směšně zakrývat rukama, už už cítil, že chvíle odplaty nadešla... a pak se něco změnilo. Když po ní sáhl, aby ji přitiskl ke zdi, panika v jejích očích se změnila v něco úplně jiného a kluzce se mu vysmekla ze se¬vření.
Síla, se kterou se mu vytrhla, ho překvapila. To byla jeho první myšlenka. Pak vyhekl úzkostí, když se mu její pravá ruka zabořila do břicha. Zkroutil se, bylo mu bolestí na zvra¬cení. Její koleno mu narazilo do rozkroku jako beranidlo.
Vyjekl. Na čele se mu zaperlil pot, když si vzpomněl, jakou tehdy cítil hanbu, sžíravou agónii v podbřišku a za tím vším strašlivé ponížení z porážky. Té čubce ale nestačilo, že ho za¬stavila. Její divoký úder pod pás ho překvapil a ochromil a ona pokračovala dál s brutální účinností.
Loktem mu rozbila rty na kaši. Seknutím hranou ruky mu zlomila nos. Další drtivý úder dopadl na jeho klíční kost, a když šel k zemi, znovu vyrazila kolenem, tentokrát do obličeje. Zlomila mu dva řezáky a šest žeber, nechala ho vzlykajícího, se zkrvaveným obličejem a vyděšeného ležet pod puštěnou sprchou, sebrala svoje šaty a utekla.

2008-07-30T01:46:00.000-07:00

Honor kývnutím odpověděla hlídce námořní pěchoty na po¬zdrav a beze slova vešla do své kabiny. Její tvář nedávala na¬jevo naprosto žádné emoce, avšak Nimitz na jejím rameni byl napjatý, a když ji MacGuiness spatřil, vstřícný úsměv mu zmrzl na rtech.
„Dobrý večer, madam,“ řekl.
Otočila hlavu po zvuku jeho hlasu a zamrkala, jako by si teprve nyní povšimla jeho přítomnosti. Všiml si, že se jí rty na kratičký okamžik sevřely, ale potom se zhluboka nadechla a usmála se na něj. Někomu, kdo ji neznal, by ten úsměv mohl připadat téměř přirozený.
„Dobrý večer, Macu.“ Přistoupila ke stolu, odhodila na něj baret, potom si prohrábla rukama vlasy, na chvilku se zadívala jinam a posléze přesunula Nimitze ze svého ramene na jeho čalouněnou polici, posadila se do křesla a obrátila se s ním zase ke stevardovi.
„Musím dokončit zprávu o cvičeních,“ řekla. „Mohl byste brát mé hovory, než s tím budu hotová? Přepněte mi sem všech¬no od komandéra Henkeové, admirála Sarnowa, jeho štábu a od ostatních skipperů, ale ostatních se zeptejte, jestli by to nemohl vyřídit výkonný důstojník.“
„Jistě, madam.“ MacGuiness nedal najevo žádný údiv nad neobvyklým pokynem a ona se znovu usmála, tentokrát vděč¬ně.
„Děkuji vám.“ Zapnula terminál a on si odkašlal.
„Nechtěla byste hrnek kakaa, madam?“
„Ne, děkuji,“ odpověděla, aniž zvedla oči od obrazovky. MacGuiness se zahleděl na její temeno a potom si mlčky vy¬měnil pohled s Nimitzem. Kocourovo držení těla vyjadřovalo napětí, nicméně zastříhal ušima, otočil hlavu a čenichem ukázal k průchodu do kuchyňky. Stevard se poněkud uvolnil. Kývl hlavou v odpověď a odplul jako závan vánku.
Honor upírala pohled na písmena na obrazovce, dokud ne¬zaslechla, jak se za ním zavřel průchod, pak zavřela oči a při¬kryla si je dlaněmi. Mlčenlivý dialog mezi MacGuinessem a Nimitzem jí neunikl. Kdesi v hloubi duše pociťovala vzdorné rozčilení, ale z větší části byla nesmírně vděčná.
Spustila ruce dolů a s povzdechem se v křesle zhoupla do¬zadu. Nimitz na ni ze svého hradu pobroukával a ona k němu vzhlédla s unaveným nahořklým úsměvem.
„Já vím,“ řekla tiše.
Seskočil na stůl a vzpřímeně se posadil, trávově zeleným pohledem se jí zadíval do očí a ona natáhla ruku, aby ho pohla¬dila po měkkém smetanovém kožichu. Přejížděla po něm prsty zlehka, sotva se ho dotýkala, ale on na energičtější mazlení nenaléhal. Honor cítila, jak k ní doléhá jeho starost.
Po celou dobu, co byl Nimitz s ní, Honor vždycky věděla, že dělá něco, co jí pomáhá překonat návaly zlosti nebo depresí, ale nikdy si nedokázala představit, co to je. Pokud věděla, nikdo z těch, jež adoptovala stromová kočka, to netušil, avšak jejich spojení, které od událostí na Graysonu zvláštním způsobem zesílilo, teď bylo v činnosti. Cítila jeho dotek jako láskyplnou duševní ruku, která v hlubinách její duše ohlazuje ostré hrany jejích emocí. Neodstraňoval je. Možná to bylo za hranicemi jeho schopností - nebo možná věděl, že by se jí to nelíbilo. Nebo to jednoduše bylo proti jeho zásadám. Honor nevěděla, ale znovu zavřela oči a jemně hladila jeho srst, zatímco on se stejnou něhou ošetřoval její vnitřní zranění.
Bylo to ošklivé nefér. Navzdory napětí havenské krize byla dosud tak šťastná - a teď tohle. Měla pocit, jako by se Young o jejím štěstí dozvěděl a schválné se nechal přeložit sem, aby jí to pokazil. Chtělo se jí ječet a rozbíjet věci, zuřit a vztekat se na vesmír, že dovolí, aby se takovéhle věci stávaly.
Jenže vesmír není fér ani nefér, pomyslela si a ústa se jí prohnula. Jenom je mu všechno jedno.
Její pravé tváře se zlehounka dotkla silná a jemná ručka a ona otevřela oči. Nimitz na ni opět zabroukal a její úsměv se změnil v opravdový. Vzala ho do náruče, přitiskla si ho na prsa a ucítila jeho úlevu, jak její vnitřní bolest ustoupila.
„Díky,“ řekla tiše a zabořila obličej do jeho huňatého tepla. Jemně na ni kníkl a ona ho ještě jednou pevně sevřela a potom ho postavila zpátky na polici. „Dobrá, Smraďochu. Už to zase zvládám.“ Švihl ocasem na souhlas a její úsměv se ještě roz¬šířil. „A po pravdě řečeno, musím tu zprávu dokončit, než budu moci odklusat na večeři. Takže si tady sedni a dávej na mne pozor, ano?“
Přikývl, pohodlně se uvelebil a díval se na ni, zatímco listo¬vala odstavci, které už napsala.
Minuty utíkaly, potom uběhla půlhodina a v místnosti se neozývalo nic jiného než šumění Honořina terminálu a tichý šelest prstů na klávesnici. Byla tak zabraná do práce, že si má¬lem ani nevšimla tichého signálu komunikátoru.
Signál zazněl znovu a Honor se zaškaredila a otevřela v sou¬boru okno, aby hovor přijala na terminálu. Řádky její zprávy zmizely a nahradila je MacGuinessova tvář.
„Promiňte, že vás vyrušuji, madam,“ řekl formálně, „ale volá vás admirál.“
„Děkuji, Macu.“ Honor se napřímila a ještě jednou si prsty prohrábla vlasy. Možná by nebylo špatné nechat si je narůst dost dlouhé na cop, pomyslela si nepřítomně a stiskla klávesu ‚PŘÍJEM‘.
„Dobrý večer, Honor.“ Tenor admirála Sarnowa byl o ma¬ličko hlubší než obvykle a Honor potlačila ironický úsměv. Přemítala, jestli už slyšel zvěsti o ní a o Youngovi.
„Dobrý večer, pane. Co pro vás mohu udělat?“
„Prokousával jsem se depešemi, které přivezl Warlock.“ Pozoroval, jak se Honor bude tvářit, až vysloví jméno Youngovy lodě, ale ona ani nemrkla. Admirál si domyslel, že už to Honor ví, a nepatrně kývl hlavou. Spíš se to dalo vytušit než vidět.
„Je tam několik bodů, které budeme muset probrat na poradě eskadry,“ pokračoval neutrálním tónem, „ale ještě předtím mu¬sím přivítat kapitána Younga u operačního svazu.“
Honor přikývla. Při myšlence na pozvání Younga na její loď se jí dělalo špatně, nicméně věděla, že to přijde. Mark Sarnow by takto neignoroval žádného kapitána jako sir Yancey Parks, pokud by mu k tomu ten kapitán nezavdal pádný dů¬vod.
„Rozumím, pane,“ odpověděla po chvilce. „Už se Warlock připojil k základně?“
„Ano.“
„Zařídím tedy pozvání, pane,“ řekla bezvýrazně.
Sarnow začal otevírat ústa, ale pak je zavřel. Viděla mu na očích, že je v pokušení poslat pozvánku prostřednictvím vlast¬ních komunikačních kanálů, a přála si, aby tu nabídku nevyslo¬vila.
„Děkuji vám, Honor. Cením si toho,“ řekl po chvilce.
„To nic není, pane,“ zalhala, a když vypnula spojení, na obrazovku se vrátila slova její zprávy.
Několik okamžiků upírala do zprávy nevidoucí pohled a pak si povzdechla. Stejně už je hotová, řekla si a uložila ji do pa¬měti. Několik minut strávila směrováním kopií Sarnowovi a Ernestině Corellové, ale věděla, že se tím jen snaží odložit nevyhnutelné. Nakonec stiskla kombinaci kláves. V příštím okamžiku se obrazovka rozsvítila podobou Miky Henkeové.
„Můstek, výkonný důstojník,“ spustila komandér a potom se usmála. „Zdravím, skippere. Co pro vás mohu udělat?“
„Řekněte, prosím, Georgeovi, aby se spojil s opraváren¬skou základnou, Miky. Ať předají zprávu těžkému křižníku Warlock.’’’ Honor postřehla, jak se Henkeové rozšířily oči, a po¬kračovala stále stejným dutým hlasem. „Právě dorazil jako sou¬část našich posil. Vyřiďte, prosím, jeho kapitánovi pozdrav admirála Sarnowa i můj—“ zdvořilostní fráze jí hořkla na jazy¬ku, „—a pozvěte ho, aby se dostavil na naši palubu k rozhovoru s admirálem.“
„Ano, madam,“ odvětila Henkeová tiše.
„Až George předá zprávu, sdělte bocmanovi, že budeme potřebovat čestnou stráž. A jakmile dostanete odpověď z Warlocka, dejte mi vědět, kdy ho můžeme očekávat na palubě.“
„Ano, madam. Budete chtít, abych ho přivítala?“
„To nebude nutné, Miky. Jenom mi dejte vědět, kdy přijde.“
„Jisté, madam. Už se na tom pracuje.“
„Děkuji,“ pravila Honor a vypnula spojení.

Kapitán lord Pavel Young stál upjaté a mlčky v osobní kabince opravárenské základny a pozoroval, jak polohový displej po¬mrkává, zatímco se kabinka řítí tunelem. Měl na sobě nejlepší slavnostní uniformu i s vyšívanou zlatou šerpou a anachronickým mečíkem. Z vyleštěné stěny kabinky se na něj díval jeho odraz.
Mlčky si sám sebe prohlížel a navzdory svému oslnivému vzhledu měl hořký pohled. Skvělá (a drahá) krejčovská práce zastírala neustálé mohutnění kolem pasu, aniž by o mnoho pře¬kračovala předpisy, stejné jako úhledně zastřižený plnovous zakrýval dvojitou bradu. Jeho zjev byl uspokojivé dokonalý, a přesto potřeboval každý ždibec k prasknutí napjatého sebe¬ovládání, aby na svůj obraz nevrčel.
Ta děvka. Ta čubka! Její ‚pozdravy‘, to zrovna! A jako ná¬hodou připojené k pozdravům admirála Sarnowa!
Hlasitě zavrčel, ale ovládl se a potlačil vzteklý výraz, třebaže mu nervy vřely nenávistí. Honor Harringtonová. Lady Har¬ringtonová. Neurozená coura, která mu zničila kariéru - a teď je z ní kapitán vlajkové lodi operačního svazu.
Při té vzpomínce zaskřípal zuby. Když ji poprvé spatřil na ostrově Saganami, neměl o ní valné mínění. Studovala o celý jeden ročník níž, což už samo o sobě mělo stačit k tomu, aby ji přehlížel, i kdyby byla něco víc než obyčejný drnohryz ze Sfingy. A se svými téměř vyholenými vlasy a nosem jako skoba vypadala ošklivě a zanedbaně. Sotva stála za druhý pohled a rozhodně nedosahovala jeho obvyklých nároků. Ale na způ¬sobu, jakým se pohybovala, na eleganci, s níž se nesla, bylo něco, co vzbudilo jeho zájem.
Potom ji začal sledovat. Byla samozřejmě miláčkem akade¬mie, ona a ta její zatracená stromová kočka. Ano, předstírala, že neví, jak si z ní instruktoři dělají oblíbenkyni nebo jak se všichni rozplývají nad tou její hnusnou chlupatou bestií, ale viděl to. Dokonce i hulvátský tělocvikář seržant MacDougal na ni držel a zájem kadeta lorda Younga rostl, až jej konečně dal najevo.
A ta sprostá děvka ho odmítla. Setřela ho - jeho! - přímo před jeho kamarády. Snažila se předstírat, že neví, o co mu jde, ale věděla to moc dobře, a když ji chtěl několika dobře volenými slovy odkázat do patřičných mezí, zjevil se kdoví odkud ten parchant MacDougal a dal jeho do hlášení za to, že ji obtěžoval.
Žádná jiná ho ještě neodmítla, kromě pilotky otcovy jachty, když mu bylo šestnáct standardních roků, a tu přefikl, hned jak ji příště nachytal o samotě. A jeho otec se postaral, aby o tom držela hubu. S Harringtonovou to mělo být stejné, ale nebylo. S Harringtonovou ne.

2008-07-17T20:21:00.000-07:00

Když Ogilve vstřebal údaje, které viděl před sebou, zprudka se nadechl. Dvacet nejtěžších lodí - ne, ještě víc. Panebože, těch parchantů bylo přes třicet! Kruci, to je celá manťácká bojová stěna!
Zíral na displej a zadržoval dech, neschopen věřit tomu, co viděl. Před ním se odehrávala obrovská přehlídka flotily. Časové měřítko bylo nesmíme zhuštěné a neuvěřitelné množ¬ství gravitorových signatur se sunulo přes soustavu bláznivou rychlostí.
To musí být nějaké cvičení. Nic jiného to být nemůže. Ogil¬ve si to opakoval stále dokola jako jakési zaklínadlo proti zklamání, které musí nakonec přijít.
Jenže nepřicházelo. Úžasné dreadnoughty a superdread¬noughty pokračovaly v letu a řítily se ven z Hancocku, dokud nedosáhly hyperlimitu.
A potom zmizely. Jeden každý z nich prostě zmizel a Ogilve se zvolna, téměř bolestivé napřímil.
„Vrátili se, Midge?“ napůl zašeptal a jeho taktický důstojník zavrtěla hlavou, oči dokořán. „Musely by je tyhle senzorové plošiny nutně zpozorovat, kdyby se vrátili?“ naléhal koman¬dér.
„Nikoliv nutně, pane. Manťáci se mohli vrátit po kurzu, který leží mimo prostor pokrytí plošinami. Ale pokud nevědí o senzorech a nechtějí nás záměrně zmást, vrátili by se z jaké¬hokoliv cvičení zhruba v opačném směru - a to by je plošiny zachytily... a už jsou pryč déle než týden, pane.“
Ogilve přikývl a zamnul si hřbet nosu. To bylo neuvěřitelné. Představa, že by manťáci podnikali nějaké cvičení, které by je v době takového napětí odvedlo od Hancocku, byla směšná. Jenže oni, ač to vypadalo nemožně, udělali něco ještě hloupěj¬šího. Odtáhli úplně. Stanice Hancock je dokořán otevřená! Znovu se zhluboka nadechl a ohlédl se na svého astrogátora. „Za jak dlouho odsud budeme moci vypadnout?“ „Tak, aby neodhalili naši hyperstopu?“ „Samozřejmě, že bez odhalení!“
„Hm.“ Astrogátorovy prsty se jen míhaly, jak se propraco¬vával problémem. „Na tomto vektoru devět čtyři celých osm hodiny, než budeme mimo známé manťácké senzorové sousta¬vy, pane.“
„Sakra,“ zašeptal Ogilve. Přejížděl dlaněmi nahoru a dolů po švech kalhot a snažil se svou netrpělivost opět ovládnout. Tohle je příliš důležité, než aby riskoval nezdar. Bude muset počkat. Donutit se sedět v klidu ještě čtyři dny, než bude moci s těmi neuvěřitelnými novinkami zamířit domů. Ale jakmile doletí k Seafordu...
„Dobrá,“ pravil řízně. „Chci naprostý klid. Z lodě nesmí uniknout nic. Jamie, zrušte ostatní sběry dat. Midge, od vás naopak chci, abyste u svých pasivních senzorů byla zatraceně živá. Kdyby se třeba jen zdálo, že by k nám něco mohlo mířit, chci o tom vědět. Tyhle informace právě zaplatily náklady na celou operaci od samého začátku a my je dostaneme domů, i kdybychom měli přejít do hyper přímo manťákům před no¬sem.“
„Ale co utajení operace?“ namítl výkonný.
„Nechci na nás nijak upozorňovat,“ pravil Ogilve upjatě. „Ale tyhle informace jsou příliš důležité, než abychom risko¬vali, že o ně přijdeme, takže kdyby se zdálo, že nás třeba jen možná zpozorovali, padáme odsud a čert vzal zbytek operace Argus. Přesně na tohle admirál Rollins čeká a my mu to, u všech všudy, povíme!“

2008-07-08T04:15:00.000-07:00

Ve skutečnosti však rozmístění plošin byla ta lehčí část prá¬ce. Laici mívají sklon zapomínat, jak velká - a prázdná - každá hvězdná soustava je. I ten největší hvězdolet je v ní jen zrnkem prachu; dokud nevyzařuje žádnou zrádnou energetickou sig¬naturu, která by přitáhla pozornost, je prakticky neviditelný. Senzorové plošiny jsou ještě menší a vybavené těmi nejlepší¬mi systémy pro ztížení odhalení, jaké Haven dokáže vyrobit. Nebo, pomyslel si Ogilve, v tomto případě pokoutně nakoupit v Solárním svazu. Největší riziko představovaly vlasově tenké laserové paprsky o nízkém výkonu, které je spojovaly s ústřed¬ními retranslačními stanicemi, v nichž se data ukládala. Ale i toto riziko bylo sníženo na absolutní minimum. Plošiny ko¬munikovaly výhradně prostřednictvím časově omezených a vysoce zhuštěných souborů zpráv. I kdyby se někdo připletl do dráhy signálu, musel by mít obrovské štěstí, aby si uvě¬domil, že něco zachytil, a naprogramování plošinám nedo¬volilo vysílat, pokud jejich senzory zachytily cokoliv, co by se nacházelo v poloze, ve které by to mohlo jejich zprávu za¬chytit.
Ne, existovala jen nepatrná pravděpodobnost, že by manťáci zakopli o maličké robotické špiony - potit se musely jejich spojky, které jejich data sbíraly. I když je hvězdolet malý, je přece jen větší než jakákoliv senzorová plošina a sběr informací znamená, že loď musí vyzařovat, byť utajeně.
„Úzký svazek připraven, pane. V bodu přenosu se ocitneme za... devatenáct sekund.“
„Začněte hned, jak dokončíte zaměření.“
„Rozkaz, pane. Jsem připraven.“ Po několika sekundách si spojovací důstojník olízl rty. „Zahajuji, pane.“
Ogilve se napjal a pohledem se spěšně vrátil k displeji. Se zoufalým soustředěním sledoval manťácké torpédoborce, ale ty letěly dál svým požehnané nevšímavým způsobem a po¬tom...
„Kopírování dokončeno, pane!“ Spojovací důstojník si div neotřel čelo, když vypnul lasery, a Ogilve se navzdory svému napětí usmál.
„Dobrá práce, Jamie.“ Zamnul si ruce a široce se usmál na svého taktického důstojníka. „Nuže, slečno Austellová, podívá¬me se, co jsme ulovili?“
„Skvělý nápad, pane.“ Taktický důstojník opětovala jeho úsměv a začala zkoumat výpis údajů. Několik minut uběhlo v naprostém tichu, neboť poslední sběr dat v rámci operace Argus se uskutečnil před měsícem a půl a bylo tedy třeba roz¬třídit obrovské množství informací. Potom však ztuhla a prudce vzhlédla.
„Našla jsem něco moc zajímavého, pane.“
Potlačované vzrušení v jejím hlase zvedlo Ogilveho z křesla, aniž si to vlastně uvědomil. Několika rychlými kroky přešel můstek a naklonil se jí přes rameno, zatímco ještě ťukala do kláves. Její displej se na chvilku zamihotal, potom se ustálil a v jednom rohu se rozsvítil údaj data a času.

2008-06-23T00:35:00.000-07:00

PNS Napoleon se vznášel v temnotě daleko od kalného majáku červeného trpaslíka, ústřední hvězdy soustavy. Lehký křižník měl vypnutý pohon i aktivní senzory a jeho kapitán seděl na¬pjatě na můstku, zatímco se loď tiše sunula po svém kurzu hluboko uvnitř oběžné dráhy mrazivé nejvzdálenější planety Hancocku. Na svém displeji viděl gravitorové signatury dvou různých manťáckých torpédoborců, ale ten bližší se nacházel více než dvanáct světelných minut od Napoleona a kapitán rozhodně neměl v úmyslu upoutat jeho pozornost.
Když se komandér Ogilve poprvé na brífingu dozvěděl o operaci Argus, neměl o ní valné míněni. Celý ten nápad mu připadal jako skvělý způsob, jak rozpoutat válku usmažením jeho lodě. Ale nakonec operace fungovala mnohem lépe, než očekával. Vyžadovala sice množství času a skutečnost, že žádná nasazená loď dosud nebyla přistižena, neznamenala, že některá jednou nemůže být, ale už to nemělo trvat dlouho. Jenom tak dlouho, dokud admirál Rollins nedostane údaje, které potřebu¬je... a pro PNS Napoleon tak dlouho, dokud nevypadne z Hancocku co nejdál a celý.
„Blížíme se k první retranslačce, pane.“ Jeho spojovací dů¬stojník mluvil stejně nešťastně, jako se Ogilve cítil, a koman¬dérovi dalo hodně práce předstírat klid, když zvedl pohled od displeje a přikývl v odpověď. Posádce by rozhodně neprospělo vědět, že jejich kapitán je stejně vyplašený jako oni, pomyslel si suše.
„Připravte se zahájit kopírování údajů,“ řekl.
„Ano, pane.“
Když spojovací důstojník uvedl komunikační lasery do po¬hotovostního režimu, vládlo na můstku naprosté ticho. Jakéko¬liv emise byly za těchto okolností smrtelně nebezpečné, avšak poloha retranslační stanice byla vybrána s obrovskou péčí. Lidé, kteří plánovali operaci Argus, věděli, že hranice všech mantichorských hvězdných soustav hlídají senzorové plošiny, jejichž dosahu a citlivosti se výrobky Lidové republiky ne¬mohou rovnat. Žádná sběrná síť ale nemohla pokrýt všechno. Plány na rozmístění sond s tím počítaly a - alespoň zatím -vycházely.
Ogilve si nad podobným klišé jen odfrkl: Argus stál mi¬liardy. Senzorové plošiny opatřené všemožnými utajovacími technologiemi byly vypuštěny ze vzdálenosti dvou světelných měsíců a vpluly do soustav z ticha mezihvězdného prostoru s energií staženou na absolutní minimum. Proklouzly mezi manťáckými senzory jako kousky kosmického kamení a pramínek energie, který je zbrzdil a ustálil v definitivní, pečlivě zvolené poloze, byl tak nepatrný, že byl ze vzdálenosti větší než několik tisíc kilometrů naprosto neodhalitelný.

2008-06-19T02:44:00.000-07:00

Lehké horko zalechtalo Honor na lícních kostech. Cožpak všichni členové posádky vědí o její... o jejím vztahu s Paulem?! Co je jim po tom, sakra! Není na tom nic pochybného ani postranního - Paul je dokařská krysa, takže se na to nevztahuje ani zákaz románků mezi důstojníky téže větve žebříčku velení!
Ale když už se chystala na spojovacího důstojníka zaškare¬dit, zachránil ji vlastní pocit směšnosti. Samozřejmě že to vědí - i admirál Sarnow to ví! Nikdy si neuvědomila, že si její okolí natolik všimlo jejího chudého milostného života, jenže pokud nechtěla vzbuzovat pozornost, měla si to rozmyslet dříve. A jiskřička v Monetových očích nebyla oplzlá - jak by také mohla být. Vlastně, uvědomila si, když stejné jemné pobavení vycítila i u ostatních členů posádky na můstku, se tváří, jako když jí to ze srdce přeje.
„Ehm, přepněte mi to na obrazovku,“ řekla, když si náhle uvědomila, že už mlčí trochu dlouho.
„Je to soukromá zpráva, madam.“ Monetův hlas zněl tak nenápadné, že Honor zaškubalo v koutcích úst. Zvedla se z křesla, Nimitze držela v náručí a bojovala se zrádným důl¬kem na tváři.
„V tom případě si ji převezmu na terminálu v brífingové místnosti.“
„Jistě, madam. Přepínám ji tam.“
„Děkuji,“ opáčila Honor se vší důstojností, které byla v da¬nou chvíli schopna, a zamířila k průchodu do brífingové míst¬nosti.
Ve chvíli, kdy vstupovala dovnitř, ji náhle napadlo, proč jí Paul vůbec volá. Niké doletí na základnu asi za třicet minut, ale časová prodleva na tuto vzdálenost stále činila zhruba sedm¬náct sekund. To vylučovalo jakoukoli praktickou konverzaci v reálném čase, proč tedy nepočkal ještě čtvrt hodiny, aby se tomu vyhnul?
Pozvedla zamyšlené obočí, odložila Nimitze na stůl, posa¬dila se do kapitánského křesla v jeho čele a zapnula terminál. Obrazovka se rozzářila znamením, že je připravena k provozu, a potom se objevila Paulova tvář.
„Nazdar, Honor. Promiň, že té ruším, ale myslím, že bys to měla raději vědět.“ Svraštila obočí, když si všimla jeho za¬chmuřeného výrazu. „Právě jsme dostali signál o příletu těžké¬ho křižníku,“ pokračoval záznam jeho hlasu a pak se odmlčel. „Je to Warlock, Honor,“ dodal a ona v křesle ztuhla.
Paul hleděl z obrazovky, jako by viděl její reakci, a v očích měl soucit - a výstrahu - když jeho obraz přikývl.
„Stále mu velí Young,“ řekl tiše, „a stále je služebně starší než ty. Dávej si pozor, ano?“

2008-06-15T01:12:00.000-07:00

„Kapitáne, zachycuji hyperstopu na dva nula šest,“ oznámila komandér Chandlerová. „Jeden pohonný zdroj, vzdálenost šest celých devět pět světelné minuty. Na kurýrní člun je příliš silný, madam.“
Honor pohlédla na taktického důstojníka s lehkým překva¬pením, ale Chandlerová si toho nevšimla, protože zpovídala počítače a zpracovávala údaje o kontaktu. Po několika sekun¬dách spokojeně kývla a narovnala se.
„Rozhodně mantichorské charakteristiky, madam. Vypadá to na těžký křižník. Nebudu to ale vědět jistě, dokud jej ne¬zachytí světelnorychlostní senzory.“
„Rozumím, Sledujte jej, Eve.“
„Rozkaz, madam.“
Křižník, hmmm? Honor se opět opřela. Jeden křižník nezna¬mená velký rozdíl, ale Van Slyke z něj stejně bude mít radost. Konečné doplní jeho eskadru na plný stav a zbytek operačního svazu v něm nejspíš uvidí předzvěst slíbených mohutnějších posil. Kromě toho nejspíš veze depeše a i ten nejmenší drobe¬ček čerstvých informací bude představovat významnou úlevu.
Natáhla se a sundala si Nimitze do klína. Pak ho drbala za ušima a uvažovala o videokonferenci, kterou admirál svolal na další den ráno. Chtěla vznést několik bodů - v neposlední řadě to, jaké měla štěstí, že jí vůbec vyšel ten trik s prostředky elektronického boje - a tak se v křesle uvelebila ještě poho¬dlněji a přemítala o nejlepším (a nejtaktnějším) způsobu, jak je vyjádřit.
Uběhlo několik minut a klidný, pravidelný rutinní chod můstku k ní mumlavě pronikal jako uklidňující mantra. Hrála si v duchu se slovními obraty a větami a přesouvala je sem a tam s loudavým, jakoby kočičím potěšením. Ale zasněný výraz jejích očí klamal. Tichý bzučák ze spojovacího úseku, oznamující přicházející signál, ji okamžité vytrhl do plného vědomí a její pohled se přesunul na úzká záda komandér-poručíka Moneta.
Spojovací důstojník stiskl tlačítko, chvilku naslouchal a Ho¬nor přimhouřila oči, když sebou jeho ramena zaškubala. Kdyby nevěděla, že ten člověk naprosto a zcela spolehlivě postrádá smysl pro humor, mohla by si skutečně myslet, že se pochechtává.
Stiskl další sled tlačítek a potom se s křeslem otočil proti ní. Tvář měl obdivuhodně vážnou, ale když si odkašlával, v hnědých očích mu to maličko zajiskřilo.
„Zpráva ze záznamu pro vás, kapitáne.“ Na okamžik se od¬mlčel. „Je to od kapitána Tankersleye, madam.“

2008-06-09T23:07:00.000-07:00

A navíc komodor Bantonová slíbila, že pivo tentokrát platí její posádka.

Honor postřehla, jak Henkeové svítí oči, a když se výkonný obrátila ke svému panelu, pyšně se usmála. Miky měla právo mít radost. Koneckonců, byly to její výcvikové programy, které udržovaly posádku Niké ve špičkové bojové formě.
Ale bylo v tom něco víc než jen samotný výcvik. Cvičení a simulace dokážou mnohé, ale nemohou poskytnout ono ne¬definovatelné něco navíc, co odlišuje špičkovou posádku od té, která je prostě dobrá. Niké to něco navíc měla. Možná to prýštilo z tajemného esprit de corps, který podle všeho odjak¬živa naplňoval lodě tohoto jména, pocit členů posádky, že je i na nich udržovat zvláštní tradici. Nebo to možná pramenilo z něčeho úplně jiného. Honor to nevěděla, ale cítila to kolem sebe praskat jako latentní blesk, který přímo prosí, aby jej použila, a ona to udělala. Své manévry ani nepromýšlela - přinejmenším ne na vědomé úrovni; prostě ji napadaly s hlad¬kou a bezvadnou přesností. Její lidé je stejným způsobem prováděli a měli plné právo být sami se sebou spokojení.
Samozřejmě pomohlo i to, že komodor Bantonová patřila k správné sortě lidí. Honor by si dokázala vzpomenout na ně¬kolik vlajkových důstojníků, kteří by na výprask, jakého se dostalo Bantonové, reagovali s mnohem menším humorem, zejména kdyby zjistili, že je neporazil jejich admirál, nýbrž kapitán jeho vlajkové lodi. Avšak Honor tušila, že Bantonová má stejné podezření jako ona, pokud jde o admirálovy motivy k tomu, aby se prohlásil za padlého. Honor sice byla kapitán jeho vlajkové lodi, ale současně byla služebně mladší než šest ze sedmi ostatních kapitánů bitevních křižníků pod jeho vele¬ním a tohle pro ni byla první příležitost ukázat, co v ní je, ve skutečnosti, ne pouze v simulátorech. Sarnow záměrně ustoupil stranou, aby ji nechal vysloužit si v očích eskadry ostruhy, a jí se chtělo naparovat se stejné jako Nimitz nad tím, jak dobře jí to šlo.
Vlastně, pomyslela si, když se opřela a sepjala prsty pod špičatou bradou, ‚naparovat‘ se má v úmyslu už zakrátko... kromě jiných věcí. Byla středa a eskadra měla zakotvit u opra¬várenské základny dlouho před večeří. Měla v plánu vpadnout do Paulovy ubikace s lahví otcova drahocenného Delacourtu a zjistit, co myslel tím smíchem a narážkami na žhavou masáž.
Koutky úst se jí při té myšlence prohnuly, na pravé tváři se jí objevil důlek, ucítila, jak se červená, a vůbec jí to neva¬dilo.

2008-06-07T23:57:00.000-07:00

Klamné cíle zahájily provoz v nejhorším možném okamžiku pro taktického důstojníka Bantonové. Tomu chyběly průběž¬né záznamy o pohybu Honořiných ,neviditelných‘ lodí až do okamžiku, kdy jejich pohony opět naskočily, takže se nyní musel zorientovat, kdo je kdo, než se pustí do boje, a klamné cíle ho zmátly na dostatečně dlouhou dobu, aby Niké, Agamemnón, Zteč a Nepřemožitelný ,zničily‘ vlajkovou loď Bantonové a ,ochromily‘ její družku v divizi Kassandru, aniž by samy utrpěly nějaké škody. Nepokořitelný a Neústupný potom sice dělaly, co mohly - kapitán Trinh si hvězdným výkonem dokon¬ce více než napravil pověst pošramocenou dřívějšími problémy - ale neměly žádnou šanci. Závěrečné vyhodnocení ukázalo, že síly Bantonové byly zcela zničeny, Agamemnón a Nepře¬možitelný zaznamenaly mírné poškození a Niké pouhé dva zásahy laserem. Zteč vyvázla bez jediného škrábnutí, a navíc až na dva posbírala všechny prostředky elektronického boje, které Honor vypustila. Sondy budou muset projít generální opravou, než je bude možné použít znovu, nicméně jejich zachycení ušetřilo námořnictvu zhruba osmačtyřicet milionů dolarů a Henkeová by nic nedala za to, že Rubensteinova po¬sádka bude ještě rozjařenější než její lidé.
Admirál Sarnow neřekl ani slovo, ale jeho široký úsměv, když se přiloudal na můstek před závěrečnou fází ,bitvy‘, byl výmluvný. A komodor Bantonová byla spravedlivá žena. Vě¬děla, že se ona a její lidé nechali napálit, a prostřednictvím komunikátoru Honor osobně pogratulovala ještě dříve, než počítače dokončily výpočty konečných odhadů škod.
Nanejvýš úspěšné dva dny, když se to vezme kolem a ko¬lem, usoudila Henkeová. Od chvíle, kdy admirál Parks zmizel za hyperlimitem, uplynul už celý týden bez incidentů, což vyvolalo hluboký pocit úlevy, ale nijak to neoslabilo odhodlání eskadry vyvrátit jakékoliv výhrady, které by snad Parks mohl mít vůči jejímu admirálovi a kapitánovi jeho vlajkové lodi... a úspěchy několika posledních dní vypadaly jako skvělý první krok.
Samozřejmé, pomyslela si samolibě, to pro některé byl lepší krok než pro jiné. Eve Chandlerová se už doslova olizovala v očekávání příštího rozhovoru s taktickým důstojníkem Ne¬přemožitelného. Královský pohár za střelbu, to je něco! A Ivan Ravicz byl na vrcholu blaha jako stromová kočka s vlastním celerovým záhonem. Nový fúzní reaktor pracoval bez chyby a Agamemnón musel jet na doraz, aby stačil zrychlení, které Niké dodával skvěle vyladěný pohon. Dokonce i u George Mo¬neta viděli jeden či dva záblesky úsměvu, což bylo u spojova¬cího důstojníka historické prvenství.

2008-05-22T09:21:00.000-07:00

Druhé a třetí divizi eskadry a jejich doprovodu velela komo¬dor Bantonová, zatímco první a čtvrté velel Sarnow, ale jen na papíře. Ve skutečnosti Sarnow pět minut po zahájení cvičení informoval Honor, že on a kapitán Rubenstein, nejvyšší důstoj¬ník 54. divize, právě padli a že velí ona.
To bylo veškeré upozornění, kterého se jí dostalo, ale bylo zjevné, že si to promýšlela předem, protože její rozkazy přichá¬zely bez zaváhání. Pomocí plošin s nadsvětelnou rychlostí přenosu vypátrala lodě Bantonové, rozdělila své síly na dvě divize po dvou lodích, zrychlila na záchytnou rychlost, potom vypnula pohony a přešla do elektronického a gravitického ekvi¬valentu ,tichého chodu‘. Ale u toho nezůstala, protože věděla, že Achilles Bantonové má stejnou schopnost jí vypátrat a sle¬dovat. A protože Honor věděla, že komodor zachytila její zá¬kladní kurz, ještě než omezila své emise, vypustila bezpilotní prostředky elektronického boje naprogramované tak, aby napo¬dobily signaturu pohonu jejího bitevního křižníku, po takovém kurzu, aby se zlomyslnou předvídavostí nalákaly Bantonovou do pozice, kterou si Honor určila.
Komodor na tu vějičku sedla - částečně možná proto, že nečekala, že by někdo při cvičení plýtval sondami v ceně osmi milionů dolarů za kus - a změnila kurz, aby je napadla. Než si uvědomila, co se doopravdy děje, Honor své divize navedla do její blízkosti po čistě balistických drahách, s klíny a bočními štíty do posledního okamžiku vypnutými, a přitom obě stále operovaly nezávisle a okatě přehlížely moudrosti konvenční taktiky. Napadla překvapenou formaci Bantonové ze dvou značně odlišných směrů a svým neortodoxním přístupem využila tradičnější formace Bantonové proti ní samé. Zasypá¬vala její vedoucí lodě palbou ze dvou stran a téměř dvě minuty se skrývala za její vedoucí divizí jako za štítem před odvetnou palbou zadních lodí. A aby to ještě vylepšila, přiměla koman¬déra Chandlerovou přeprogramovat klamné cíle doprovodných lodí tak, aby se těžké křižníky náhle jevily jako bitevní křiž¬níky.

2008-05-19T03:51:00.000-07:00

Nu, mají všechny důvody být nesnesitelně domýšliví na sebe i na svého kapitána, pomyslela si Henkeová. Eskadra na sobě během týdne od odletu viceadmirála Parkse tvrdě praco¬vala. Stále se zlepšující hbitost a přesnost její činnosti si už vysloužily pochvalné úsměvy admirála Sarnowa a Niké ne¬mohla vyklouznout z opravárenského doku v lepší čas.
Henkeová nebyla jediným z Honořiných důstojníků, který se doslechl o obavách kapitána Dourneta, že by vynucená ne¬činnost mohla vlajkovou loď vyvést z tempa natolik, aby dělala jeho Agamemnónu ostudu, ale měla lepší postavení než ostat¬ní na to, aby s tím něco udělala. Honor příliš zaměstnávaly záležitosti eskadry, než aby se věnovala běžnému dennímu výcviku na Niké. Navíc tato neustálá činnost ve skutečnosti spadala do rámce odpovědnosti výkonného a všechny ty dlouhé a vyčerpávající hodiny simulací, kterými Henkeová posádku Niké oblažila, se ve včerejším cvičení nádherné vyplatily. Niké Agamemnónu ostudu rozhodně neudělala. Naopak Dournetova loď měla co dělat, aby své družce z divize alespoň z dálky stačila, a Henkeová se už těšila na příští setkání s výkonným důstojníkem Agamemnóna.
Niké při cvičení dosáhla i nejlepších výsledků ve střelbě a ke značnému znechucení její posádky přestřílela Nepřemo¬žitelného kapitána Daumierové o jasných osm procent, ale ani to ještě nebylo to nejlepší. Ne, vzpomínala Henkeová s po¬zvolným úsměvem, to nejlepší přišlo, když admirál Sarnow rozdělil svůj malý operační svaz na poloviny, které měly ope¬rovat proti sobě.

2008-05-15T07:29:00.000-07:00

„C... co se děje, tati?“ zašeptala. „Liďáci... liďáci ubližují mamince? Dohoní taky nás?“
„Pssst, Helenko,“ vypravil ze sebe skrz slzy. Přitiskl jí tvář do vlasů, vdechl její dětskou vůni, znovu zavřel oči a jemně se s ní kolébal.
„Liďáci nás nedostanou, holčičko,“ zašeptal. „Už jsme v bezpečí.“ Trhaně se nadechl. „Maminka se o to postarala.“

Niké nasadila kurz k domovu, a když se Miky Henkeová po¬dívala přes můstek na kapitána, zadržela poťouchlý úsměv. Honor zřídkakdy dávala najevo spokojenost s vlastním výko¬nem, zejména na můstku. Spokojenost s výkony důstojníků a osádky ano; své vlastní schopnosti však považovala za něco, co by mělo být samozřejmé. Dnes se však pohodlně rozložila na anatomickém čalounění velitelského křesla, jednu nohu přehozenou přes druhou, a na rtech jí pohrával úsměv, zatímco Nimitz se zcela bezostyšně naparoval na opěradle.
Henkeová se zahihňala a ohlédla se k taktickému úseku, aby vítězoslavně zamrkala na Eve Chandlerovou. Drobná zrzka se v odpověď zašklebila a zvedla nad hlavu sepjaté ruce a Hen¬keová zaslechla, jak kdosi další za jejími zády vyprskl smí¬chem.

2008-05-02T03:37:00.000-07:00

Anton Zilwicki seděl na plstí potaženém stupínku podlahy, oči zavřené a ruce pevně sevřené kolem čtyřleté holčičky, která mu vzlykala do blůzy. Je příliš malá, než aby to chápala všech¬no, ale chápe toho dost, pomyslel si prázdně, když naslouchal hlasům, které mu zněly za zády: hlasům důstojníků na můstku Carnarvonu, kteří se s napjatými tvářemi shlukli kolem hlav¬ního displeje obrovské transportní lodě.
„Panebože,“ zašeptal výkonný. „Podívejte se na tohle!’’
„Tamhle vybuchl další,“ řekl někdo chraplavě. „Nebyl to jeden z křižníků?“
„Ne. Myslím, že to byla další plechovka a...“
„Heleďte - heleďte! To byl jeden z těch liďáckých parchantů! A tamhle další!“
Ježíšikriste! To byl křižník!“ zasténal někdo a Zilwicki zavřel oči ještě pevněji a kvůli dcerce zadržoval slzy. Věděl, že Carnarvon vyškrabuje všechny zbytky energie pohonné soustavy a bláznivě se řítí pryč od svých druhů, aby v rozptý¬lení hledal prchavé bezpečí. Jestli je po dvou liďácích, alespoň jedna obchodní loď to přežije... ale která?
„Panebože, ona dostala dalšího!“ zalapal kdosi po dechu a Zilwicki k sobě přitiskl dítě pevněji.
„A co tamhleten?“ zeptal se někdo.
„Ne, ten tam ještě je. Odnesla to jenom jeho plachta, ale to by mělo... Proboha!“
Hlasy zmlkly, jako když je odřízne, a jemu se sevřelo srdce. Věděl, co to ticho znamená, a zvolna zvedl hlavu. Většina důstojníků se dívala jinam, ale kapitán Carnarvonu ne. Ženě tekly po tvářích slzy, ale bez zachvění opětovala jeho pohled.
„Je pryč,“ řekla tiše. „Všichni už jsou pryč. Ale vzala s se¬bou tři z nich a nejméně jeden ze zbylých přišel o plachtu.
Já... si nemyslím, že by pokračovali v pronásledování jen s jed¬nou lodí, i kdyby byla nepoškozená, když mají ochromenou loď, kterou musí odtáhnout ven.“
Zilwicki přikývl a matně se podivil, jak jen vesmír dokáže pojmout tolik bolesti. Ramena se mu začala otřásat, jak i jemu konečně vytryskly slzy, a dcerka se mu pověsila na krk a pevně se držela.

2008-04-25T23:02:00.000-07:00

Thomas Theisman zaťal zuby, když se signatury pohonů obrá¬tily proti němu v útočné formaci. Založil ruce za zády a přiměl se pohlédnout na komodora Reichmanovou bez jakéhokoliv výrazu. Byla si přece tak jistá, že manťácký velitel nařídí ce¬lému konvoji, nákladním lodím i doprovodu, aby se rozptýlil. Koneckonců, gravitační vlna je zbaví výhody dalekonosných střel a ty jediné by jim snad mohly poskytnout šanci dosáh¬nout výsledku, který by stál za řeč. To byl celý důvod, proč je chtěla napadnout raději zde než mezi vlnami, jak navrhoval Theisman. Žádný velitel nezahodí své lodě pro nic za nic, když jejich rozptýlení znamená, že alespoň čtyři z deseti lodí pře¬žijí.
Thomas Theisman věděl svoje, ale Anette Reichmanová dosud s Mantichořany nebojovala. A protože Theisman v boji s nimi prohrál, ignorovala jeho varování se špatně skrývanou blahosklonností.
„Rozkazy, madam?“ zeptal se nyní a Reichmanová polkla.
„Střetneme se s nimi čelně,“ řekla po chvilce. Jako by měla na vybranou, pomyslel si Theisman znechuceně.
„Ano, madam. Přejete si změnit formaci?“ Snažil se mluvit co nejneutrálněji, avšak jí se rozšířilo chřípí.
„Ne!“ štěkla.
Theisman se zadíval nad její rameno. Chladným pohledem přiměl její štáb i své důstojníky na můstku, aby se odšourali z doslechu, naklonil se k ní a tiše řekl:
„Komodore, když podniknete konvenční zteč příďovou výzbrojí, otočí se bokem, aby po nás z optimální vzdálenosti vypálili vším, co mají.“
„Nesmysl! To by byla sebevražda!“ odsekla Reichmanová. „Roztrháme je na kusy, jestli vystrčí nos zpoza plachet!“
„Madam,“ promluvil Theisman jemně, jako by byla dítě, „máme nad těmi loděmi sedminásobnou převahu hmotnosti a ony se musí přiblížit na dostřel energetických zbraní. Vědí, co to znamená, stejně dobře jako my. Takže udělají jedinou věc, kterou udělat mohou. Odhalí bok, aby mohli zamířit všemi paprsky, které mají, a půjdou po našich příďových uzlech alfa. Jestli vyřadí třeba jen jeden, naše příďová plachta je v háji a tak¬hle hluboko v gravitační vlně...“
Nemusel tu větu dopovědět. Bez příďové plachty, která by vyvažovala záďovou, nemohl žádný hvězdolet v gravitační vlně manévrovat. Byli by lapeni v jednom neměnném vektoru a jed¬né neměnné rychlosti. Nemohli by se ani vynořit z hyper¬prostoru, protože by nedokázali ovládat letovou polohu při přechodu, dokud by závadu neopravili - pokud by se jim to vůbec podařilo - a i ta nejmenší kapsa turbulence by je roz¬trhala na kusy. To znamenalo, že ztráta jediné plachty by Reich¬manovou stála nejméně dvě lodě, protože loď, která ztratila plachtu, musela odvléci z vlny její družka na tažných paprscích. „Ale...“ Zmlkla a znovu polkla. „Co doporučujete, kapi¬táne?“ zeptala se po chvilce.
„Udělat totéž. Nevyvázneme beze škod, pravděpodobně ztratíme několik lodí, ale naše plachty nebudou tolik na ráně a budeme mít k dispozici mohutnější salvy a lepší šanci vyřídit je, než nám plachty zničí.“
Díval se jí pevné do očí, potlačoval přitom nutkání zařvat na ni, že jí to přece dávno říkal, a ona sklopila pohled. „Dobrá, kapitáne Theismane,“ řekla. „Proveďte.“

2008-04-19T01:09:00.000-07:00

O možnosti vylétnout z vlny ani neuvažovala. Tam by sice mohla vztyčit boční štíty a použít řízené střely, jenže její svě¬řenci se nacházeli v hloubce čtyř světelných hodin uvnitř vlny a potřebovali by osm hodin na to, aby se dostali mimo vlnu. Osm hodin už ale neměli.
Cítila napětí své posádky na můstku, cítila jejich strach stej¬ně jako svůj vlastní, ale nikdo neřekl ani slovo a ona úzkostně zavřela oči. Dvě z velkých a neohrabaných lodí byly kombi¬nované lodě pro přepravu nákladů i osob, které směřovaly na stanici Grendelsbane s životně důležitými stroji, dokovými mechanismy a sondami... a více než šesti tisíci civilními i ná¬mořními techniky a jejich rodinami.
Včetně mladšího kapitána Antona Zilwického a jejich dcery.
Snažila se na to nemyslet. Nemohla si to dovolit. Ne, pokud má něco udělat, aby je zachránila. Jenže mohla udělat jen jedinou věc, a když konečně vzhlédla ke svým důstojníkům, cítila strašlivý osten viny.
„Zpráva pro všechny jednotky, spojovací.“ Vlastní hlas jí zněl skřípavě a napjaté. „Začátek zprávy: Od velitele dopro¬vodu všem lodím. Odhalili jsme šest válečných lodí, zjevně havenských těžkých křižníků, které se k nám blíží odzadu. Současná vzdálenost jedna tři celých šest světelné minuty, při¬bližovací rychlost tři nula tisíc kilometrů za sekundu. Při sou¬časném kurzu nás dostihnou za dvě hodiny a čtrnáct minut.“ Zhluboka se nadechla a stále hleděla do svého displeje. „Vzhle¬dem k varování admirality musím předpokládat, že jejich záměrem je zaútočit. Všechny doprovodné lodě se mnou utvoří formaci a obrátí se, aby napadly nepřítele. Konvoj se rozptýlí a každá loď bude pokračovat samostatně. Zilwická končí.“
„Zaznamenáno, madam.“ Hlas spojovacího důstojníka zněl hluše.
„Odešlete to.“ Její slova zamlžily slzy a kapitán si chraplavě odkašlala. „Kormidelníku, připravte se obrátit loď.“ „Rozkaz, madam.“
Nespustila oči z displeje a snažila se nemyslet na dva nej¬důležitější lidi svého vesmíru a na to, jak budou reagovat na její poslední, chladnou, oficiální zprávu, když tu se kdosi dotkl jejího ramene. Vzhlédla a zamrkala, aby si pročistila zrak. Byl to její výkonný.
„Povězte jim, že je milujete, Helen,“ řekl velmi tiše a ona v mukách zaťala pěsti.
„Nemohu,“ zašeptala. „Když vy ostatní nemůžete říct svým...“ Hlas se jí zlomil a on jí bolestivě sevřel rameno. „Nebuďte hloupá!“ Hlas měl chraptivý, téměř vzteklý. „Na téhle lodi není jediná duše, která by nevěděla, že tam máte rodinu - nebo která by vás třeba jen na chvilku podezírala, že to děláte jenom kvůli nim! Padejte ke komunikátoru a řekněte jim, že je milujete, sakra!“
Zatřásl s ní a ona odtrhla pohled od jeho očí, téměř zoufale se rozhlédla po ostatních důstojnících i příslušnících mužstva na můstku a prosila je o odpuštění.
Ale nebylo to zapotřebí. Viděla to v jejich očích, četla to v jejich tvářích a zhluboka se nadechla.
„Kormidelníku,“ zazněl její hlas nečekaně jasné, „obraťte loď. Jeffe,“ ohlédla se po spojovacím důstojníkovi, „dejte mi, prosím, osobní spojení s Carnarvonem. Vezmu si to v brífin¬gové místnosti.“
„Ano, madam,“ odvětil spojovací mírně a Helen Zilwická se zvedla z křesla a se vztyčenou hlavou odkráčela průchodem.

2008-04-09T02:46:00.000-07:00

„Plechovka se blíží k nám, pane,“ ohlásil Theismanův taktický důstojník a kapitán pohlédl na Reichmanovou. Komodor ani nezamrkala. Nepochybně to očekávala stejně jako Theisman. Vlastně čekal, že k tomu dojde dříve, a pocítil k posádce té lodi matný soucit.
„Zahlédli nás, madam,“ řekl po chvilce. „Nějaké rozkazy?“ „Ne. Pochybuji, že se k nám přiblíží na dostřel dříve, než získá naše přesné odečty, ale můžeme doufat. Kromě toho,“ komodor se nevesele usmála, „ti parchanti nám stejně neunik¬nou, že?“
„Ne, madam,“ řekl Theisman tiše, „asi ne.“

Warszawské plachty HMS Hotspur usměrňovaly energii gra¬vitační vlny a loď zpomalovala vůči ,bubákům‘ o více než 51 km/s2. O devatenáct minut později se opět obrátila a zrychlovala od nich, dokud jejich přibližovací rychlost opět ne¬poklesla na třicet tisíc kilometrů za sekundu, přičemž se ocitla ve vzdálenosti sto padesáti osmi milionů kilometrů. Když senzory Hotspuru konečně pronikly jejich elektronickou obra¬nou, tvář komandér-poručíka MacAllistera se stáhla.
„Pošli naší staré další hlášení, Ruth,“ řekl velmi tiše. „Řek¬ni jí, že tu máme šest liďáckých těžkých křižníků - vypadá to na Scimitary. Odhaduji, že se ke konvoji dostanou na dostřel za—“ pohlédl na situační displej, „—dvě hodiny a třicet šest minut.“

Když kapitán Helen Zilwická naslouchala MacAllisterově ana¬lýze hrozby nacházející se třináct a půl světelné minuty za její malou eskadrou, její tvář byla jako vytesaná z kamene. Šest proti jejím pěti a všechny větší a mnohem lépe vyzbrojené. Dokonce i její technická převaha se dala využít jen v normál¬ním prostoru, při soubojích vedených řízenými střelami, pro¬tože střely byly v gravitační vlně nepoužitelné. Žádný gravito¬rový pohon tu nemohl fungovat; nesmírné gravitační síly uvnitř vlny by jej okamžitě přetížily a spálily. Současně to znamenalo, že žádná z jejích lodí nebyla pod ochranou svého gravitorového klínu... nebo bočních štítů.

2008-04-07T03:47:00.000-07:00

Když na jeho displeji náhle zajiskřily hrozivé signatury koman¬dér-poručík MacAllister se ve velitelském křesle s trhnutím napřímil. Senzory jeho torpédoborce je možná zachytily už dříve, avšak odečet byl nejistý a kódy identifikačních údajů se mu před očima neustále měnily. Ten někdo tam vzadu měl docela slušné prostředky elektronického boje a používal je.
Přejel pohledem po ukazatelích vektorů a spolkl zaklení. Jsou sotva tři sta milionů kiláků za nimi. Při téhle přibližovací rychlosti dohoní konvoj za necelé tři hodiny a neexistovala žádná možnost, jak by jim obchodní lodě mohly uniknout.
Tiše zaklel a přejel rukama po postranních opěrkách křesla. Ten, kdo se za nimi žene, musí mít stínění vojenské třídy, aby dosáhl takového rozdílu rychlostí, takže to musejí být válečné lodě. Což potvrzovala i jejich aktivita v oblasti elektronického rušení, pomyslel si zachmuřené. Právě tak jako toto chování naznačovalo nepřátelské úmysly. Ale kdo to je? Jsou tam vzadu i další, které není vidět? A jak jsou silní?
Existoval jen jediný způsob, jak to zjistit.
„Na bojová stanoviště,“ řekl MacAllister svému taktickému důstojníkovi a poplašné signály se rozezněly zároveň s tím, jak se obrátil ke spojovacímu úseku. „Ruth, pošlete zprávu kapitánu Zilwické. Sdělte jí, že jsme zachytili ,bubáky’* zezadu
(* Bubák, v originále „ bogey „, je kódový výraz pro zpozorovaný neidentifikovaný stroj.) - připojte aktuální údaje z taktického - a že se obracíme, aby¬chom je jednoznačně identifikovali.“
„Rozkaz, pane.“
„Kormidelníku, obraťte nás o jedna osm nula stupňů. Ma¬ximální zpomalení.“
„Rozkaz, pane.“
„Manny,“ ohlédl se MacAllister po svém astrogátorovi, „chci vypočítat manévr, při kterém zase nabereme současnou vzájemnou rychlost ve vzdálenosti deset světelných minut od nich. Možná je odtamtud nerozeznáme přesně, ale určitě zjis¬tíme, jak jsou velcí.“
„Ano, pane.“ Astrogátor se sehnul nad svým pultem a ve stejném okamžiku se na můstku objevila MacAllisterův vý¬konný důstojník ve skafandru a nesla přes rameno přehozený i komandér-poručíkův skafandr. Nevesele se na ni usmál na znamení díků, a zatímco si jej přebíral, kývl hlavou k displeji.
„Vypadá to, že nás zvou na party, Marge.“ Zamířil do své maličké brífingové místnosti, aby se převlékl. „Braň pevnost, než to na sebe hodím.“

2008-04-02T03:49:00.000-07:00

Jenže těžký křižník PNS* Meč a jeho doprovod se na ná¬hodu spoléhat nemusí, pomyslel si kapitán Theisman. (*PNS - People ‘s Navy Starship neboli hvězdolet Lidového námořnictva.) Díky špionům rozvědky námořnictva komodor Reichmanová znala přesný itinerář své kořisti. Theismanův taktický důstojník vlast¬ně zpozoroval konvoj pěti nákladních lodí a jejich doprovodu už před několika hodinami, když eskadra v čele s Mečem ležela nehybně v příhodné ‚bublině‘ místní gravitační vlny, nechala je proletět, aniž by byla sama zpozorována, a teprve potom se vydala je pronásledovat.
Theismanovi se jeho současný úkol nelíbil - částečně proto že neměl rád komodora Anette Reichmanovou a měl výhrady i proti její taktice. Kdyby o tom rozhodoval on, zaskočil by konvoj o šest světelných let dál, v místě, kde musel přelétnout od jedné gravitační vlny k druhé pomocí gravitorového po¬honu. Reichmanová se rozhodla jinak - a podle jeho názoru hloupě. Ale to vysvětlovalo jeho nechuť jen částečně. Byl také důstojníkem námořnictva s vrozeným důstojnickým instinktem chránit obchodní lodě a skutečnost, že dva z cílů eskadry vlastně nebyly nákladní lodě, to všechno jen zhoršovala Jenže v průběhu své kariéry musel udělat víc věcí, které se mu ne¬líbily, a když už je dělat musel, mohl je klidně dělat správně pokud ho Reichmanová nechá.
Stál na velitelské palubě Meče, zamračeně si prohlížel si¬tuační displej a čekal na další komodorův rozkaz. Z vlastní bolestné zkušenosti věděl, že manťáci jsou dobří, ale Reich¬manová se tvářila sebevědomě. Zřejmě sebevědoměji než by si situace zasluhovala. Jistě, doprovod konvoje sestával pouze ze dvou lehkých křižníků a trojice plechovek, jenže boj v hyperprostoru se od střetnutí v normálním prostoru lišil. Těžké lodi zde ztrácely mnohé obranné výhody a nezájem Reichmanové o zvýšenou zranitelnost její eskadry dělal Theismanovi starosti. Na druhé straně, taktická situace se v mnohém vyvíjela tak komodor předvídala. S tak malým počtem lodí se velitel doprovodu rozhodl rozvinout do řady před civilními loděmi aby vykryl větší nebezpečí čelní zteče, a v zadním voji pone¬chal jedinou doprovodnou loď pokrývající nejméně rizikový vektor. Jenomže Reichmanová nepotřebovala čelní zteč. Maxi¬mální bezpečná rychlost obchodních lodí v hyperprostoru činila sotva 0,5 c. To se sice vzhledem k normálnímu prostoru pro¬mítalo do efektivní rychlosti mnohosetkrát vyšší než rychlost světla, jenže zde záleželo na relativní rychlosti a lepší stínění proti částicím a záření dovolovalo lodím Reichmanové dosaho¬vat rychlosti o dvacet procent vyšší. Což znamenalo, že dohá¬nějí konvoj rychlostí o maličko nižší než třicet tisíc kilometrů za sekundu a torpédoborec na zadní pozici by je měl zahlédnout asi tak... teď.

2008-03-27T04:02:00.000-07:00

Teoreticky by se možnost nalézt obchodní lodě někoho jiného v hyperprostoru a zaútočit na ně měla rovnat nule. Maximální spolehlivý dosah skenerů činí sotva dvacet světelných minut, hyperprostor je rozlehlý, a dokonce ani znalost plánovaného času příletu a odletu konvoje by neměla příliš pomoci.
Jenže teorie někdy selhává. Hyperprostor je rozlehlý, jen¬že prakticky veškerý provoz se soustřeďuje na dálnice jeho gravitačních vln, kde loď získává energii i absurdně vysoké zrychlení pomocí plachet Warszawské. Mezi dvěma hvězdný¬mi soustavami existuje jen omezený počet výhodných tras po gravitačních vlnách a optimální body přestupu jsou známy většině loďstev. Právě tak místa, kterým je kvůli vysoké úrovni turbulence záhodno se vyhnout. Pokud korzár zná itinerář dané lodi, ani nepotřebuje přesné údaje o její trase. Může pravdě¬podobný kurz cíle vypočítat na základě stejných tabulek, jaké má jeho kapitán, dostatečně přesně na to, aby jej mohl přepad¬nout.
I pro ty, kteří nejsou požehnáni takovou předvídavostí, se najdou cestičky. Kapitáni obchodních lodí například většinou dávají přednost přechodu z hyperprostoru do normálního pros¬toru přímo z letu po gravitační vlně. Stojí je to méně energie a přechod hyperstěnou po vlně snižuje namáhání konstrukce i fyziologický stres. Což znamená, že korzáři často číhají v mís¬tech, kde se přírodní gravitační vlny protínají s hyperlimity hvězd, až jim kořist sama vpochoduje do rány.
A když všechno ostatní selže, vždycky existuje ještě me¬toda slepé náhody. Lodě jsou nejzranitelnější při přechodu do normálního prostoru a těsně po něm. Mají nízkou základní rychlost, senzorové systémy dosud třídí náhlý příval informací o n-prostoru kolem a asi deset minut nemohou v případě tísně přejít zpátky do hyperprostoru a utéci, dokud se nezotaví jejich hypergenerátory. Běžnou normou, ne-li přímo neporušitelným pravidlem je vynořit se v rovině ekliptiky, takže trpělivý korzár může uvést svou loď na oběžnou dráhu kolem hvězdy přímo na hranici hyperlimitu, stáhnout výkon (a emise) na minimální úroveň a jednoduše jen čekat, dokud se uvnitř jeho meze mož¬ného útoku nevynoří neopatrná nákladní loď. Když válečnou loď neprozradí emise, je něco tak malého krajně obtížné zpo¬zorovat a první známkou potíží mnoha nešťastných kapitánů obchodních lodí byl až dopad první salvy střel.