1918

V roce 1918 končila doma i v zákopech světová válka - za krutého nedostatku základních životních potřeb. Nastupovala však hrůzostrašná epidemie španělské chřipky, která si vyžádala více mrtvých než byl počet padlých na frontách - ten se odhaduje na 10 milionů, počet obětí chřipkové pandemie na 20-40 milionů. Válka a její důsledky zasahují do vývoje obyvatelstva vskutku drastickým způsobem. Od roku 1785 až do 90. let 20. století byla 1. světová válka jediným víceletým obdobím, v němž v českých zemích docházelo k přirozenému úbytku obyvatelstva. Civilní statistika však není schopna – a většinou ani oprávněna - válečné ztráty registrovat. Nicméně demografové dokáží například odhadnout ztráty na nenarozených dětech v důsledku válečných událostí, ztráty na uzavřených manželstvích apod. Podle výpočtů demografa Vladimíra Srba činil u nás počet padlých během války 1914 – 1918, neregistrovaných v civilních matrikách, zhruba 300 000 osob. Mnohem vyšší však byly reprodukční ztráty: v důsledku války klesala sňatečnost, porodnost a zvyšovala se úmrtnost. Celkem lze demografické ztráty za první světové války v českých zemích vyjádřit číslem 910 000 osob. Zejména poklesem plodnosti válka způsobila rozkolísání do té doby pravidelné věkové struktury obyvatelstva, v níž vznikl několikaletý hluboký zářez, patrný ještě na počátku 21. století.