Hodnotí-li

poznatky z vlastní bojové činnosti, ujasňuje si, kde jednotky (hlídka) narazily na zátarasy, minová pole, odkud byla vedena nejhustší palba a jakými prostředky, které prostory byly naopak palbou nepokryty, ze kterých směrů podnikal nepřítel protiútoky a jaký byl systém jeho velení, která místa nejhouževnatěji bránil, kde použil protitankových zbraní nebo jiné speciální techniky.
Ukořistěné písemnosti a grafické dokumenty (mapy, plány) pečlivě studuje a třídí. Při hodnocení jejich obsahu se nesmí dát oklamat nepřátelskou lstí. V každém střetnutí bylo podchyceno nemálo příkladů, kdy nepřítel úmyslně „ztratil“, ponechal u padlého vojáka, u zajatce či přeběhlíka podvržené materiály, které měly protivníka oklamat, upoutat jeho pozornost na předstíranou činnost nebo vlákat jeho jednotky do nastražené léčky. Proto musí být každý získaný dokument ověřen ještě z jiného vlastního zdroje zpráv. Nejdůležitější dokumenty jsou vždy postoupeny vyšším velitelům k širšímu použití. Jako zdroj informací o bojeschopnosti vojsk nepřítele mohou posloužit rozkazy, programy, zápisníky, osobní dopisy i dokumenty (legitimace, průkazy), ale i nejjednodušší věci, jako např. výstroj vojáků, druh používaných protichemických prostředků, jejich stav apod. Velmi cennými dokumenty jsou šifrové materiály, zakódované mapy, plány spojení a další spojovací pomůcky, které umožní zachycování a dešifrování dosavadních a získávání dalších zpráv.