pevnosti

O pohraničním opevnění, budovaném v okolí Horního Polubného v letech 1937-1938 se moc publikací ani článků nevyskytuje. To je škoda, jelikož zdejší objekty měly být a jsou z technického hlediska velmi zajímavé a to nejen pestrou škálou typů, ale i svými osudy. Tímto článkem chci čtenáři nejen přiblížit dnešní stav objektů, ale také zároveň trochu nahlédnout do historie a pozvat čtenáře na výlet do tohoto nesmírně pěkného kraje.To, že se Němci se svou porážkou v první světové válce nevyrovnají, bylo celkem jasné již na počátku dvacátých let. Naše armádní velení však pro zlepšení situace v armádě nedělalo nic. Impulsem byl až nástup Hitlera k moci v roce 1933. Nebudu zde nesmyslně opakovat neustále omílanou teorii o výběru mezi opevněním a mohutnou motorizovanou armádou - zkrátka a dobře k nám byli povoláni odborníci na opevňovací práce z Francie, kde už naplno běžela výstavba Maginotovy linie. Dle francouzských plánů bylo budováno lehké opevnění vz.36; na některých objektech TO na Ostravsku (objekty zde byly budovány jako první, a to v letech 1935-1936) můžeme pozorovat prvky francouzského opevnění.
Opevnění můžeme dělit na dva základní typy - lehké a těžké. Lehké opevnění (LO) dále dělíme na LO vz.36 a LO vz.37. Jelikož se objekty LO vz.36 v Jizerských horách nevyskytují, nebudu se jimi dále zabývat. Připomenu jen, že jde vlastně o jednoduché kulometné hnízdo bez jakékoli výbavy. V roce 1937 bylo rozhodnuto nahradit zastaralé objekty francouzského typu vz.36 novými objekty. Nové LO nesly označení vz.37 a byly o poznání dokonalejší než jejich předchůdce. Svým půdorysem připomínaly zmenšený pěchotní srub a jejich hlavní odlišností od LO vz.36 byla boční palba. Některé řopíky, jak se těmto objektům říkalo, byly však určeny též pro čelní palbu. Šlo o typy C a E. Základním typem, který měl dvě střílny pro boční palbu, byl typ A. Typ D byl půlkou objektu typu A a typ B měl jednu střílnu pro boční a druhou pro čelní palbu. Linii lehkého opevnění tvořily zpravidla dva sledy řopíků.