Co se týče početních stavů divizí,

ani sovětské jednotky na tom nebyly nejlépe. Před nadcházející ofenzívou bylo třeba prořídlé divize doplnit. Doplňky většinou tvořili odvedenci z nově „osvobozených“ území Západního Běloruska, Západní Ukrajiny (označení pro v roce 1939 zabrané oblasti východního Polska), Moldávie a Litvy. Například 57. gardová střelecká divize (generálmajor P. I. Zalizjuk) obdržela jako doplněk 519 Rusů, 100 Ukrajinců, 120 Bělorusů, 384 Moldavanů a 41 osob jiné národnosti. Přitom skoro všichni Moldavani sloužili dříve v rumunské armádě a mnoho z nich bojovalo na jižní frontě proti Rudé armádě. Tito noví branci měli svůj vlastní jazyk a mezi sovětskými vojáky se necítili dobře. Politické důstojníky znervózňovalo, že těmto vojákům nerozumí, a stěžovali si, že „nemohou kontrolovat jejich ideologický směr“. O Polácích se vyjadřovali, že jsou „nedisciplinovaní“, a v politických otázkách „velmi zdrženliví“.