Vyjeli jsme.

Ke stanovišti velitele to byly 3 kilometry. A už vidíme vršek. Auto jsme zavezli vlevo do úžlabiny a sami se stanicí na kopec. Zapojili jsme, naladili a za půl hodiny jsme měli spojení se všemi našimi podřízenými… V 7:30 se ptáme oddílů na jejich přípravu. Všechny jsou v pohotovosti. Nepřestávám se dívat na hodinky. Velitel pluku dává rukou znamení. Připravit se! Radisté mají naladěno na příjem. „Pal!“ Všechny stanice odpovídají: „Rozuměli – pal! Přijato – pal! Pal…“ Do ticha zakvílely Kaťuše. Do toho hned všechno ostatní. Celé předmostí se zamotalo, rozhýbalo a rozeřvalo. Kam koukneš, všude jen a jen záblesky výstřelů. Po deseti minutách vyletěly rakety. Palba zesílila. Vyrazila pěchota. Začala přicházet hlášení: „Vesnice Alt Tucheband obsazena. Samota Hakkenau zaminována.“