Podle způsobu palby

v boji lze určit polohu bojujících stran: z jedné strany zuřivá silná palba vojáka pravidelné armády, který má dostatek střeliva a je také palbě zvyklý, a z druhé strany metodická, sporadická palba partyzána, který zná cenu každého náboje, rozhodne se ho použít vždy jen s dokonalým úmyslem pro hospodárnost a nevystřelí o jediný náboj víc, než je nutno. Přesto přese všechno není rozumné nechat nepřítele uniknout, nebo plně nevyužít nastražené léčky jen proto, abychom ušetřili střelivo. Je však nutno pokaždé předem propočítat, kolik munice můžeme v dané situaci vystřílet a řídit se tímto výpočtem.