Partyzánský boj

V prvním období partyzánské války budou ještě do hloubky vzbouřeneckého území pronikat nepřátelské jednotky. Partyzáni na ně budou útočit dvěma různými způsoby, podle toho, jak silné jednotky to budou. První způsob, který obvykle chronologicky předchází druhému, je systematické provokování, které během několik měsíců může nepříteli způsobit značnou ztrátu bojové síly. Útočí se na předvoje proudů. Terén, pro nepřítele nepříznivý, nedovoluje pochodujícím jednotkám zajišťovat si dostatečně boky. Proto vysílají vždy kupředu předvoj, který tím, že postupuje před jednotkou a vystavuje se smrtelnému nebezpečí, zajišťuje bezpečnost jednotky pochodující za ním. Dokud nemají partyzáni ještě dosti mužů, dokud nemají zálohy a je-li krom toho nepřítel příliš silný, je třeba útočit vždy na jeho předvoj. Způsob, jakým takový útok provádíme, je jednoduchý a vyžaduje pouze určitou součinnost. V okamžiku, kdy se na předem vybraném, co možná nejnepřehlednějším místě objeví předvoj, necháme na toto místo dojít takový počet mužů, na jaký chceme zaútočit a zahájíme na ně zničující palbu. Malá jednotka musí pak na několik okamžiků zadržet ostatní nepřátelské jednotky, aby mezitím mohly být posbírány zbraně, střelivo a jiná výzbroj přepadených nepřátel. Voják partyzán musí mít vždy na paměti, že jeho dodavatelem zbraní je nepřítel a že krom bitev za vyjímečných okolností má mít každý boj za cíl opatření výzbroje.