„Dobře, Smraďochu - už si můžeš přestat dělat starosti,“ řekla mu a jeho předení nabralo na svižnosti i na hlasitosti.
Dotkl se čenichem jejího nosu, švihl ocasem a Honor se za¬smála a znovu ho k sobě přivinula.
Ještě to nepřešlo. Věděla to. Ale alespoň už věděla, kam musí jít a co musí udělat, aby ty noční můry konečně uložila k odpočinku.
„Jo,“ řekla stromovému kocourovi. „Myslím, že už je na čase, abych se přestala litovat, co ty na to?“ Nimitz na souhlas švihl ocasem ještě silněji. „A je také na čase vrátit se na veli¬telskou palubu,“ dodala. „Pokud mě ovšem hlavouni budou chtít zpátky.“ Tentokrát v ní ta podmínka nevyvolala žádný čerstvý osten bolesti a Honor se vděčně usmála.