„Ale teď je také na čase,“ řekla už živěji, „abychom oba vzlétli.“
Vstala, odložila Nimitze na skálu a sehnula se nad podlouhlý balík. Rozepnula popruhy, které jej držely pohromadě, a slitina zacinkala, jak z trubek obratnými, zkušenými prsty sestavovala kostru kluzáku. Ona a Nimitz objevili divokou radost z plachtění v nádherných větrech v okolí Měděných stěn, ještě než jí bylo dvanáct standardních roků, a kocour povzbudivě kníkal, zatímco na kostru napínala nesmírné pevnou, pavučinově ten¬kou tkaninu.
Sestavit závěsný kluzák a pečlivě zkontrolovat každý spoj trvalo necelou půlhodinu. Vklouzla do postroje se speciálně upravenými popruhy i pro Nimitze a on jí skočil na záda a držel se jejích ramenou, než je kolem něj utáhla. Cítila, jak jeho potěšení a očekávání prostupuje jejím vlastním nadšením, a ve vlastním oku jí zajiskřilo, když připnula ke kluzáku závěsné popruhy postroje a uchopila hrazdu.
„Drž se, jedeme!“ řekla mu a se zavýsknutím čirého pot쬚ení se odrazila přes okraj dlouhého a hlubokého srázu.