3. krátká vítězná válka

„Opravdu, pane?“ Podařilo se jí udržet přirozený tón.
„Ano. Kapitán Young je služebně nejstarší ze všech jeho velících důstojníků. To z něj dělá Van Slykeova zástupce.“
„Chápu,“ řekla Honor tiše.
„Myslel jsem si to.“ Sarnow se na okamžik zamračil a po¬krčil rameny. „Nejsem z toho právě šťastný, ale nedá se to nijak změnit. Bojím se, že budeme Van Slykeovi muset pomoct dostat Younga do tempa, a proto jsem chtěl, abyste se to do¬zvěděla ode mne.“
„Děkuji, pane. Cením si toho.“
„Ano.“ Sarnow znovu pokrčil rameny a potom se napřímil. „Nu, tak to bychom měli nepříjemné zprávy za sebou. Nechcete se mnou poobědvat? Vezměte s sebou komandéra Henkeovou a uděláme z toho pracovní oběd.“
„Jistě, pane. Budeme tam.“
„Dobře.“ Sarnow se s ní kývnutím rozloučil a vypnul spo¬jení. Honor se opřela a vzala Nimitze do náručí.
„Zbývá ti čas na snídani, než půjdeš?“ zavolal na ni Paul z přilehlé malé jídelny a ona se zachvěla.
„Samozřejmě,“ odpověděla mu, „a doufám, že máš nějaký celer pro jednoho chlupatého zbojníka.“

Pavel Young vystoupil z tunelu spojujícího jeho šalupu s člunovým dokem HMS Křižák. Křižák byl starší a menší než jeho Warlock, avšak ani Young nemohl nic vytknout říznosti čestné stráže nebo čistotě galerie doku. Kývnutím hlavy to schválil, protože úhledná loď je účinná loď.
„Vítejte na palubě, lorde Youngu. Jsem komandér Lovatová, výkonný důstojník. Komodor mě požádal, abych vás dopro¬vodila do jeho brífingové místnosti.“
„Ovšem, komandére.“ Young si prohlížel složitý účes kašta¬nových vlasů a přitažlivé klenutou postavu štíhlé ženy a zářivé se na ni usmál. Nevadilo by mu mít ji za svého výkonného. Když šel za ní k výtahu, nenápadně šilhal po jejích bocích a pohledně naditých kalhotách.
Lovatová ho beze slova zavedla k vlajkové brífingové míst¬nosti a stiskla vchodový signál.
„Jsme zde, pane.“ Hlas měla příjemný, ale chladný, a když se průchod otevřel, Young jí věnoval další, ještě zářivější úsměv.
„Děkuji, komandére. Doufám, že se ještě setkáme.“ Jak vstupoval dovnitř, otřel se o ni. Vtom se zarazil, protože před sebou neviděl komodora, nýbrž jiného komandéra s ramenní šňůrou štábního důstojníka.
„Dobré ráno, lorde Youngu,“ oslovil ho komandér. „Jsem Arthur Houseman, náčelník štábu komodora Van Slykea. Obá¬vám se, že komodora na poslední chvíli něco zdrželo, když už jste byl na cestě. Požádal mě, abych vás ujistil, že přijde hned, jak to jen bude možné, a abych se postaral o vaše pohodlí, než dorazí.“