„Jistě, madam. Bude mi ctí.“
„Tak dobře!“ Honor mu podala ruku a on ji s úsměvem uchopil. Usmála se v odpověď, ale pak se mu podívala do očí a zarazila se. Bylo v nich něco, co nebyla zvyklá vidět. Nedo¬kázala přesně říct, co to něco je, ale náhle si uvědomila, jak mokrý a přilnavý její mokrý dres je. Zjistila, že se červená, sklopila oči a s náhlým pocitem nepřístojnosti jeho ruku pus¬tila.
Zdálo se, že on to cítí také, protože s rozpačitým výrazem odvrátil zrak. Na chvilku se mezi nimi rozhostilo ticho a potom si odkašlal.
„Mimochodem, dame Honor,“ řekl a jeho hlas zabarvil pod¬tón tísně, „už dlouho se vám chci omluvit za to, co se stalo v Bazilišku. Já...“
„Vy se přece nemáte za co omlouvat, kapitáne.“
„Myslím, že ano,“ namítl tiše Tankersley. Znovu jí s vážným i výrazem pohlédl do tváře.
„Ne, nemáte,“ řekla pevně. „Náhodou jste se připletl do starého nepřátelství. Vy s tím rozhodně nemáte nic společného a nemohl jste tomu nijak zabránit.“
„Jenže si stejně připadám jako špinavec,“ sklopil Tankersley oči. „Víte, ještě předtím, než jsme se dozvěděli, že tam byl převelen někdo další, jsem podpořil žádost kapitána Younga o opravu. Všichni jeho vyšší důstojníci to udělali.“
Honor ztuhla. Vždycky se divila, jak je možné, že Young nebyl stíhán pro opuštění přiděleného stanoviště; teď to věděla. Musel se nějak dozvědět o jejím převelení do Bazilišku dříve než ona a podnikl patřičné kroky, aby byl krytý, až hlídku svalí ní. Kapitán, který sám od sebe opustil s lodí stanoviště, musel mít velmi závažný technický důvod, aby to ospravedlnil. Ale když se všichni jeho velitelé úseků shodli na tom, že loď potřebuje celkovou údržbu, opravňovaly ho předpisy k tomu, aby si vyžádal od nejvyššího důstojníka stanice svolení k ná¬vratu do loděnic. Pokud to zmíněný nejvyšší důstojník schválil, nemohl kapitán být později stíhán pro opuštění stanoviště... i kdyby se později ukázalo, že údržba vůbec nebyla nutná. A jelikož Pavel Young byl zároveň nejvyšším důstojníkem na stanici Bazilišek, mohl podpořit svou vlastní ,žádost‘ - a nechat Honor samotnou a bez podpory - aniž by se provinil proti jedinému písmenku předpisů.
Jenže ani to by mu nezachránilo kariéru po tom, co se stalo - kdyby žádost nebyli podepsali i jeho důstojníci.
„Chápu,“ řekla po chvilce. Zvedla ručník, osušila si vlasy a pak si jej přehodila přes ramena tak, aby jí jeho konce zakrý¬valy ňadra. Tankersley stál beze slova, jako by spolkl pravítko, stále se díval jinam a ona mu zlehka položila ruku na rameno.
„Chápu,“ opakovala, „ale nechápu, proč byste si to měl vy¬čítat.“ Cítila, jak sebou škubl, a než ruku spustila, lehce mu rameno stiskla. „Přece jste nemohl vědět, k čemu se schyluje, když jste tu žádost podepisoval.“
„Ne,“ řekl zvolna, potom se na ni podíval a vybuchl. „Ne, madam, nevěděl jsem, k čemu se chystá. A vlastně jsem ani nevěděl, že mezi vámi je zlá krev. Tedy, nevěděl jsem přesně proč,“ dodal spěšně, „a jak říkám, když jsem jeho žádost o údržbu podepisoval, nevěděl jsem, že přiletíte. Ale měl jsem uhodnout, že má něco za lubem, jenže mě ani nenapadlo se zamyslet nad tím. Řekl bych, že pravě to si vyčítám. Znal jsem ho a měl jsem se nad tím zamyslet, ale abych vám řekl pravdu, jediné, co jsem chtěl, bylo dostat se z Bazilišku pryč.“