Máte opravdu krásnou loď,

„ dame Honor. Udělala na mne do¬jem,“ prohlásil admirál Sarnow, když kráčeli chodbou, a Honor se usmála.
„Já sama z ní mám radost, pane,“ odpověděla. „Tedy když není zrovna porouchaná.“
„To chápu, ale pracovní čety odvádějí skvělou práci a už jsem si všiml, že mají sklon soustavně nadsazovat odhady, jak dlouho jim bude práce trvat.“ Admirál se ušklíbl, až se mu zatřásl knír. „Řekl bych, že si ani neuvědomují, jak jsou dobří.“
„Je to rozhodně ta nejvýkonnější parta dokařských krys, s jakou jsem kdy měla co dělat,“ souhlasila Honor a myslela to vážné. Úkol, před kterým personál stanice Hancock stál, byl mnohem složitější, než by se podle vyhodnocení kapitána Tankersleye mohlo zdát, nicméně energicky se do něj pustili a šlo jim to od ruky.
Oba důstojníci došli k centrálnímu výtahu. Honor ustoupila stranou, aby dala nadřízenému přednost, a potom naťukala kód cíle. Krátká cesta proběhla za přátelského mlčení a Nimitz na Honořině rameni seděl uvolněně, což byla neklamná známka toho, že jejího nového velitele eskadry schvaluje. Honor se klonila k souhlasu s kocourem. Mark Sarnow byl na svou hod¬nost mladý, o pouhých osm standardních roků starší než ona, ale vyzařovalo z něj ovzduší energické sebedůvěry.
Výtah je dopravil na vlajkový můstek Niké. Ten byl sice menší než Honořina velitelská paluba, ale stejně velkolepý.
Téměř dvě třetiny prostoru zabíral hlavní situační holotank a pobočné displeje kopírovaly důležité ukazatele z jejího můst¬ku.
Admirálův štáb čekal a náčelník štábu, mladší kapitán cti¬hodná Ernestina Corellová, s úsměvem vzhlédla od svého zá¬znamníku.
„Už jsem málem posílala pátrací četu, pane. Zbývá dost málo času na to, abyste pak stihl poradu u admirála Parkse.“ Sarnow pohlédl na chronometr a ušklíbl se. „Času dost, Ernie. Půjdete vy a Joe s námi do brífingové místnosti?“
„Samozřejmě.“ Corellová a komandér Joseph Cartwright, Sarnowův operační důstojník, vykročili za admirálem k prů¬chodu. Honor se za nimi jen nepatrně opozdila, aby se ještě usmála na Samuela Webstera.
„Posaďte se, prosím,“ vyzval je Sarnow a mávnutím ruky ukázal na křesla kolem konferenčního stolu. Sňal baret, roze¬pnul si blůzu a klesl do křesla v čele stolu. Honor zaujala své místo na druhém konci stolu naproti němu.
„Nemáme čas rozebírat věci do hloubky,“ začal admirál, „ale kvůli dame Honor bych se chtěl zmínit alespoň o nejdůle¬žitějších momentech, než se zase přesuneme na Gryf.“ Znovu se ušklíbl. „Jeden z důvodů, proč budu rád, až bude Niké zase provozuschopná, je, že budu moci vypadnout z vlajkové lodi stanice. Zdá se mi, že tam trávím víc času než kdekoliv jinde.“ Honor neřekla nic, ale Sarnowův rozmrzelý podtón jí ne¬unikl. Napadlo ji, jak napjaté vztahy asi ve skutečnosti panují mezi ním a mužem, který zaujal jeho místo.