Honor usilovně pracovala a soustředěně se mračila, zatímco se jí prsty míhaly nad klávesnicí. Občas se jí zdálo, že námoř­nictvo je ve skutečnosti poháněno hlášeními a zprávami, ne termojadernými reaktory. Nemělo to konce a lodní správa byla snad ještě horší než osobní správa - hlavně když byl některý z kapitánů Jejího Veličenstva tak neopatrný, že rozbil loď, kte­rou mu lordi admirality svěřili. Že by nějací psychologové na­vrhli Jejich lordstvům, aby vydávali tolik formulářů za účelem zostřeného trestu pro takové hříšníky?

Dokončila poslední úpravy doprovodného dopisu k Raviczovu hlášení, připojila odkaz na zprávu kapitána Tankersleye, adresovala kopie všech příslušných dokumentů admirálu Sarnowovi, admirálu Parksovi a třetímu vesmírnému lordu Danversové, stavitelům Niké a výstupní kontrole Héfaista, potom elektronickým perem načmárala podpis a s úlevným povzdechem přitiskla palec na snímací panel. Od této chvíle to všechno spočívalo v rukách dokařských krys a ona tomu byla hluboce ráda.

Opřela se a napila se kakaa, které jí MacGuiness zanechal u lokte. Bylo čerstvé a horké, třebaže si ani nevšimla, kdy jí je přinesl. V duchu si poznamenala, aby mu později poděkovala.