„Výborně,“ řekla Honor. „Pokud mám loď někomu svěřit, kapitáne, jsem ráda, že to je alespoň někdo, kdo se hned pustí do práce.“

„Ó to ano, mylady!“ obrátil se Tankersley se širokým úsmě­vem od inspekce přepážek. „Žádná správná dokařská krysa nechce mít na krku kapitána hvězdoletu. Nebojte se. Vyexpe­dujeme vás odsud co nejrychleji.“

Když zazněl vstupní zvonek, admirál Mark Sarnow vzhlédl a stiskl tlačítko.

„Ano?“

„Spojovací důstojník štábu, pane,“ oznámila hlídka a Sar­now spokojeně přikývl.

„Ať vstoupí,“ řekl a usmál se, když se průchod otevřel a vpustil dovnitř vytáhlého, klátivě se pohybujícího zrzka v uni­formě komandér-poručíka. „Nu, Samueli? Nesete zprávu z opravárenské základny?“

„Ano, pane.“ Komandér-poručík Webster mu podal záznam­ník. „Odhady kapitána Tankersleye ohledně oprav Niké, pane.“

„Á.“ Sarnow převzal záznamník a položil si jej na stůl. „Pře­čtu si to později. Napřed mi řekněte ty špatné zprávy.“

„Není to tak zlé, pane.“ Websterův úřední výraz se také změnil v úsměv. „Kryt je samozřejmé zralý na odpis, pane, ale kapitán Tankersley má za to, že výměnu zvládne za čtrnáct týdnů.“

„Čtrnáct týdnů?“ Sarnow se poškrábal v rozježeném kníru, zelené oči zamyšlené. „Nelíbí se mi ani to, ale máte pravdu - je to lepší, než čeho jsem se obával.“ Opřel se, stále si přitom hladil knír a potom přikývl. „Informujte admirála Parkse, že podle mého názoru můžeme nechat Nezadržitelného odletět podle původního rozvrhu, Samueli.“

„Ano, pane.“ Webster se krátce vypjal do pozoru a obracel se k odchodu, ale Sarnow ho zvednutím ruky zadržel.

„Ještě chvilku, Samueli.“ Komandér-poručík se zastavil a admirál ukázal rukou na křeslo. „Posaďte se.“

„Ano, pane.“ Webster klesl do křesla. Sarnow se mračil do stolu a pomalu se ve svém křesle otáčel sem a tam. Pak opět pohlédl spojovacímu důstojníkovi do očí.

„Vy jste byl v Bazilišku s lady Harringtonovou?“ Vyslovil to spíš jako konstatování než jako otázku a Websterův pohled se rozostřil vzpomínkou. Reflexivně pozvedl ruku k hrudi, ale hned ji zase spustil a přikývl.

„Ano, pane. Byl.“

„Povězte mi o ní něco.“ Sarnow se v křesle zhoupl dozadu a pozoroval komandér-poručíkovu tvář. „Četl jsem samozřejmě její záznamy, ale nemám z toho žádný ucelený dojem o její osobnosti.“