„Přepojte mi to, prosím, na terminál, Georgi,“ řekla. „Ano, madam,“ odpověděl Monet a data na její obrazovce vystřídal admirál Mark Sarnow. Působil tmavším dojmem, než čekala, a jeho snědost ještě podtrhovaly zelené oči, kaštanové vlasy a výrazné obočí, o poznání tmavší než vlasy nebo knír, které se spojovalo v přímou linii nad vysoko klenutým no­sem.

„Dobrý večer, dame Honor. Doufám, že neruším.“ Jeho te­nor působil ušlechtileji nežli jeho tvář s mohutnou spodní čelistí a zněl téměř tiše.

„Dobrý večer, pane. Ne, nerušíte. Právě zápasím s běžným papírováním.“

„Dobře. Měl jsem možnost nahlédnout do hlášení z loděnic o vašem fúzním reaktoru a vypadá to, že potvrzují odhad va­šeho inženýra. Uvědomuji si, že budete ještě nějaký čas trčet v doku, ale za současné situace bych rád co nejdříve uvolnil Nezadržitelného pro návrat do Mantichory a vztyčil svou vlajku na Niké.“

„Zajisté, pane. Jak si přejete.“