3. krátká vítězná válka

Příjemným příšeřím Ústředního operačního sálu, známého mezi jeho uživateli jako ,Díra‘, zacvrlikal tichý signál. Admi¬rál Caparelli zvedl hlavu, aby zkontroloval hlavní displej na vzdáleném konci Díry, vyvolal si na terminálu příslušné údaje a přelétl je očima.
„Je to zlé?“ otázala se potichu admirál Givensová přes menší holomapu kvadrantu a on pokrčil rameny.
„Spíš rozčilující než vážné - alespoň myslím. Další dovnitř a zase ven v Talbotu. Pochopitelně—“ usmál se nevesele, „—ta zpráva je jedenáct dní stará. Od té doby mohly věci nabrat poněkud víc ,rozčilující spád‘.“
„Hm.“ Givensová našpulila rty a zabloudila pohledem na holoobraz před nimi. Oči měla soustředěné na něco, co viděla jen ona, a Caparelli trpělivě vyčkával, až si to srovná. Uplynulo několik sekund, potom celá minuta, zatímco naslouchal klid¬nému zvukovému pozadí Díry, až sebou nakonec trhla a přes droboučké hvězdy se zase podívala na něj.
„Nějaký nápad, předpokládám.“
„Vlastně spíš jen všeobecný postřeh.“
„Tak honem ven s tím, Pat.“
„Ano, pane.“ Věnovala mu letmý úsměv a zase zvážněla. „Právě mě napadlo - tedy, spíš mě už několik dní napadá - že liďáci jsou až příliš rozvážní.“
„Ehm?“ Caparelli se v křesle zhoupl dozadu a pozvedl obočí. „Jak to myslíte?“
„Chci říct, že se snaží o příliš jemnou koordinaci.“ Givensová mávla rukou k displeji. „Už celé týdny stupňují tlak. Zpočátku to byli jen ,záhadní‘ nájezdníci, které jsme nedo¬kázali jednoznačně identifikovat, a tam, kde jsme věděli, že to jsou liďáci, nedocházelo k žádnému boji. Potom začali aktivně obtěžovat naše hlídky. Teď pronásledují a decimují konvoje a hlídky v soustavách. Ale pokaždé, když udělají něco ostřej¬šího než předtím, začne to v jednom místě a potom se to šíří na sever a na jih.“
„A to něčemu nasvědčuje?“
„Nasvědčuje to tomu, že tlak je výsledkem konkrétních po¬kynů z nějakého ústředního uzlu velení. Podívejte se na nača¬sování, pane.“ Sáhla do holoobrazu a přejížděla prsty nahoru a dolů po hranicích. „Když budete předpokládat, že příkaz ke každé nové vlně eskalace vydali na nějakém místě padesát nebo šedesát světelných let za hranicemi Lidové republiky - jako například v Barnettu - odpovídají časové odstupy incidentů v místech po obou stranách prvního incidentu rozdílu doby letu z Barnettu tam.“
Spustila ruku, zamračila se do displeje a kousala si spodní ret.
„Takže koordinují akce z nějakého ústředního uzlu,“ souhlasil Caparelli. „Jenže to předpokládáme celou dobu, Pat. My vlast¬ně děláme totéž. Tak jak do toho zapadá, že by měli být ,až příliš rozvážní‘?“
„My neděláme totéž, pane. My rozesíláme informace a schvalujeme hrubé obrysy rozmístění sil, ale vzhledem k ča¬sovému zpoždění v komunikaci důvěřujeme místním velite¬lům, že budou jednat podle vlastního úsudku. Mně to připadá, jako by liďáci každou další vlnu aktivity autorizovali z Bar¬nettu, což by ukazovalo na obousměrné velící a řídící spojení, nejen na rozdílení informací. Oni čekají, až se doslechnou o vý¬sledku, potom pošlou rozkazy k zahájení nové fáze a zase če¬kají na čerstvé zprávy, než dají svolení k další fázi. Napodobují brontosaura - proto se nám zdá, že se celá ta záležitost rozvíjí tak neohrabaně.“
„Hm.“ Nyní bylo na Caparellim, aby se zahleděl do holomapy. Teorie Givensové rozhodně byla jedním z možných vysvětlení vzrůstající těžkopádnosti liďáků.