Nebo spíš, dodala v duchu po pohledu na situační displej, její potenciální smrtonosnosti, protože někdo se šeredně spletl. Nespouštěla oči z displeje a pečlivě se vyhýbala pohledu na Sarnowa, zatímco lodě dokončily zteč a středisko bojových informací analyzovalo výsledky. Jedna z lodí - podle všeho zase nešťastný Neústupný - zaměřila své baterie na nesprávnou sadu cílových majáků.
Kdyby na místě cíle byla nepřátelská eskadra, jedna z jejích jednotek by palbě zcela unikla. Nejenom, že by tím ušla jaké¬mukoliv poškození, ale její osádka řízení palby, kterou by ne¬obtěžovalo žádné ostřelování, by měla volnou ruku k odpovědi, jako by ona byla na střeleckém cvičení. Což by znamenalo, že jedna ze Sarnowových lodí by dostala strašlivý výprask. Ramena kapitána Daumierové se napjala a mlčení na můstku se protahovalo do nekonečna, až si Sarnow odkašlal. „Zdálo by se, že máme problém, kapitáne,“ podotkl a Daumierová obrátila hlavu, aby mu pohlédla do očí. „Kdo to byl?“ zeptal se po chvilce. „Obávám se, že Neústupný střílel po Agamemnónových majácích, pane.“ Ve vyrovnané odpovědi Daumierové nebyla ani stopa po omluvě či po zatracování Trinhovy lodě a Honor to v duchu schválila. „Aha.“ Sarnow si založil ruce za záda, zvolna přešel k taktickému úseku, aby si prohlédl podrobné údaje, a potom vzdychl. „Řekneme, že je ještě brzy. Ale budeme si muset vést lépe, kapitáne.“ „Ano, pane.“