Niké nebyla loď bojové stěny, avšak ponechání hřbetu a dna bez pancíře dovolilo, aby důležitější úseky boků chránil boční pancíř o tloušťce dvaceti centimetrů a životné důležitá místa - jako sály reaktorů - až metr. Takový kus oceli dokázal odolat všemu až po nedaleký výbuch jaderné hlavice megatunové ráže... a vysmíval se veškerému úsilí standardních laserových autogenů. Dokonce i proniknout jím pomocí katalytické che¬mické výstroje byla práce jako z nočních můr.
To všechno vysvětlovalo, proč se jí Raviczův návrh líbil a proč ji stejně potěšila i Tankersleyova reakce, jakkoliv to ne¬dávala najevo. Dokařské krysy neprosluly právě vstřícností vůči návrhům palubních důstojníků. Obvykle se snažily všech¬ny kibice vystrnadit, aby se jim nepletli pod nohama a ony mohly jít po své zažité práci, aniž by uvažovaly o možném přínosu návrhů. Tankersley se však toho nápadu nadšeně cho¬pil. Navíc Ravicze ve svých hlášeních štědře chválil, což inže¬nýrovu dalšímu hodnostnímu postupu rozhodně neublíží.
„Jak se vydařilo cvičení?“ otázal se Tankersley po chvíli.
„Vlastně docela dobře,“ svraštila Honor zamyšleně obočí. „Přinejmenším ty nejhorší třecí plochy už se chladily, jenom si myslím, že kapitán Dournet nebyl příliš nadšen, když admi¬rál Sarnow oznámil svůj záměr zformovat první divizi z Niké a Agamemnóna.“
„Příliš blízko k vlajkovému?“ usmál se Tankersley a stále se mračící Honor se zatvářila kysele a zavrtěla hlavou.
„Ne. Řekla bych, že mu spíš dělá starosti, že Niké zmeškala všechny ostré střelby. V simulacích se nám sice daří, ale on se bojí, že zrezivíme a že až se připojíme k eskadře, budeme vrhat špatné světlo i na něj.“
„To určitě, když tady vládnete vy a Miky!“ odfrkl si Tan¬kersley.
Promluvil tak ostře, že se na něj Honor podívala překvapeně. Už před celými týdny dospěla k závěru, že by od ní bylo na¬prosto nefér mít vůči Tankersleyovi výhrady jenom proto, že kdysi býval výkonným důstojníkem Pavla Younga, ale přece jen byl dokařská krysa. Pro pracovníky loděnic byla loď pra¬covní úkol, nikoliv živá bytost. Jen málokdo z nich se osobně ztotožňoval s plavidly, na nichž pracoval, avšak on při pomyš¬lení, že by Dournet mohl mít nějaké výhrady vůči Niké, téměř zlostně vyjel.
Nebo při pomyšlení, že by Dournet mohl mít výhrady vůči jejímu kapitánovi?
Při tom pomyšlení ji zalilo nečekané horko. Zvedla ručník a začala si drhnout už téměř suché vlasy. Tankersley a ona byli již pět týdnů sparringpartnery a už si ho zvykla považovat i za přítele. Neškodilo ani, že se překvapivě dobře doplňovali. Ona měla výhodu v dosahu a v reakční rychlosti, ale v jeho podsaditém těle se skrývala překvapivá síla, zvlášť na rodilého Mantichořana. Gravitace sídelního světa činila sotva tři čtvrtiny gravitace Sfingy a Honor byla zvyklá, že jí to proti jeho obča¬nům poskytuje obvykle výhodu, avšak když se poprvé do Tankersleye pustila, přehodil ji přes celou žíněnku.
Zůstala ležet na zádech a dívala se na něj s takovým překva¬pením, že se rozesmál. Přistihla se, že se směje také - a potom vstala a ukázala mu malý trik, který pochytila na své předchozí lodi od jisté poddůstojnice námořní pěchoty, jež byla v coupu zběhlejší než Honor a Tankersley dohromady. Překvapeně za¬lapal po dechu a pak v šoku vyhekl, když přistál na žíněnce na břiše s jejím kolenem zabořeným do zad. Od tohoto okamžiku se z jejich vztahu vytratily poslední rozpaky.
Dosud si však neuvědomila, co je mohlo postupně nahra¬zovat, a nyní pečlivě a s nemalým šokem zkoumala své city.
„Zkrátka musíme ukázat kapitánu Dournetovi, že se mýlí, ne?“ řekla konečně lehkým tónem a spustila ručník, neboť cí¬tila, že se už nečervená. Usmála se na něj. „Což pochopitelně nepůjde, dokud nás vy dokařské krysy nedáte zase dohromady