Byl také dobrý administrátor,

vždy o všem informovaný, avšak schopný delegovat pravomoci s lehkostí a sebedůvěrou, kterou mu Honor mohla jen závidět. Od něj za pět týdnů po¬chytila o velení eskadře víc než za celou dosavadní kariéru a věděla to.
Samozřejmě měl i svou odvrácenou stranu. Honor se kysele usmála a protáhla se ve vodě. Z admirála sice vyzařovalo cha¬risma, ale nechtěla by být v kůži člověka, který nedostojí jeho nárokům. Nezuřil ani neřval; prostě se na hříšníka zahleděl zklamanýma očima a mluvil tiše, téměř mírně, jako by před ním stál nedopečený kadet, od kterého ani nečekal, že by to udělal správně. Nevyjadřoval se dokonce ani sarkasticky, avšak Honor nezažila, že by někdo udělal stejnou chybu dvakrát.
Něco plesklo do vody kousek od ní a Honor se zamračila. Ozvalo se druhé žbluňknutí, tentokrát trochu blíž a ona otevřela oči... právě v okamžiku, kdy ji třetí tenisový míček zasáhl naplno do žaludku.
Honor vyhekla a noha se jí vysmekla ze záchytu. Hlava se jí ponořila dříve, než se mohla narovnat a začít šlapat vodu. Tělocvičnou se rozlehlo radostné mňoukání. Rozzlobeně se otočila po zvuku a spatřila Nimitze, jak poskakuje po nohách a rukotlapkách na konci skákacího prkna a hází po ní čtvrtou chlupatou kouli.
Míček rozčísl hladinu přímo před jejím nosem a Honor chlupatému atentátníkovi zahrozila pěstí, když zvedal další.
„Hoď ho, a bude z tebe předložka před postel!“ varovala ho. On jenom zakníkal a mrštil míčkem tak, že odskočil od jejího temene. Honor se znovu se šplouchnutím ponořila, jak chňapla po přilétající střele. Podařilo se jí míček chytit, několikerým kopnutím se propracovala nad hladinu a nyní bylo na Nimitzovi, aby vyhekl, když ho trefila rychlou a přesnou ranou. Míček ho zasáhl přímo doprostřed těla a jeho vyheknutí přešlo v zavřeštění, protože se svezl přes okraj prkna a s mohutným cáknutím dopadl do vody.