„Astrogační, zadejte záchytný kurz! Spojovací, okamžitě odešlete hlášení o kontaktu na velitelské ústředí!“
Ani nevnímal stísněné odpovědi a mávnutím ruky přivolal Hardestyho blíže ke svému křeslu. Výkonný důstojník se tvářil stejně ustaraně jako on a Brentworth se přinutil mluvit vyrov¬naně.
„Kdo je ještě tady venku, Jacku? Je k nim někdo blíž než my?“
„Ne, pane,“ odpověděl Hardesty tiše a Brentworth sevřel rty, protože Alvarez se právě nacházel vůči Jelcinově hvězdě v klidu. Dosahoval sice oproti neznámé nákladní lodi dvoj¬násobného zrychlení, jenže nákladní loď mířila téměř přímo od něj rychlostí více než 14 000 km/s a nacházela se daleko za dostřelem řízených střel... stejně jako to, co ji pronásledova¬lo.
„Kde máte ten kurz, astrogační?“ štěkl.
„Pane, pokud si udrží dosavadní zrychlení, dostihneme ji nedaleko před oběžnou dráhou Graysonu,“ odpověděl astro¬gátor. „Při nejvyšším zrychlení nám potrvá přes osmdesát osm minut, než s ní jenom vyrovnáme rychlost.“
Brentworth zaťal ruce do bočních opěrek křesla a chřípí se mu zachvělo, jak se ostře nadechl. Toho se bál. Jediná reálná naděje na dostižení nyní spočívala v tom, že někdo blíž ke Graysonu bude mít sbíhavý vektor. Jenže nákladní loď by se takhle neřítila, kdyby ji něco nepronásledovalo, a existovala vzdálená naděje, že on se tomu něčemu dostane na dostřel.
„Přesto nás na tu dráhu naveďte,“ řekl chladně.
„Ano, pane. Kormidelníku, změňte kurz o nula jedna tři stupňů na levobok.“
„Rozkaz, pane. Nula jedna tři na levobok.“
„Pane, zachytil jsem vysílání z nákladní lodě.“
„Pusťte to na hlavní obrazovku.“
„Rozkaz, pane.“