Vztekle střelil očima zase po ní a ona jeho pohled chladně opětovala. Pak polkl a jejich střet byl zjevně u konce.
„Přál jste si ještě něco, komandére?“ zeptala se tiše.
„Ne, madam.“
„V tom případě jisté hodláte poctít rozhovorem i další pří¬tomné,“ řekla. Jemu se na okamžik opět stáhla tvář, ale pak úsečně kývl hlavou a odvrátil se. Nimitz se na Honořině rameni zachvěl zlostí a ona zvedla ruku, aby ho chlácholivě pohladila, zatímco sledovala, jak Houseman mizí v zástupu.
Mohla to zvládnout lépe, řekla si, třebaže ji rozčilovala vy¬ložená arogance toho člověka. Komandér, který bez ohledu na rodinný vliv - a klan Housemanů, jak si připustila, ho má habaděj - vyhledává hádky se jmenovaným kapitánem, si za¬slouží veškeré nepříjemnosti, které mu to vynese, nicméně si byla vědoma, že její odpověď ho utvrdila v nepřátelství, a toho litovala. Nejspíš stejné neměla šanci se tomu vyhnout, ale přece jen je kapitán Sarnowovy vlajkové lodi. Součástí jejího popisu práce je uhlazovat záležitosti, které by mohly narušovat hlad¬kost operací eskadry, a ona se o to ani nepokusila. A co hůř, ani ji nenapadlo, že by se pokusit měla, dokud nebylo po všem.