Tiše si povzdechla

a zaposlouchala se do Nimitzova chrous¬tání. Bude se brzy muset naučit ovládat svou zlost.
„Dal bych cent za to, kdybych věděl, co si myslíte, dame Honor,“ ozval se tichý tenorový hlas. Rychle vzhlédla a admirál Sarnow se na ni usmál. „Říkal jsem si, kdy se asi vy a koman¬dér Houseman potkáte. Vidím, že ten zážitek přežil.“
Honor po jeho ironickém tónu zrudly tváře a jeho úsměv se proměnil v kyselý.
„Nedělejte si z toho těžkou hlavu, kapitáne. Arthur Hou¬seman je do jisté míry panák se zbytnělým egem. Pokud jste s ním jednala příkře, nepochybně si to zasloužil, a kdybych si myslel, že byste na něj mohla být příliš tvrdá, byl bych vás před ním varoval dříve.“ Honořino zardění se vytratilo a admi¬rál spokojeně kývl hlavou. „Přesně tak. Jak vám říkám, dame Honor, jste kapitán mé vlajkové lodi a já očekávám, že se podle toho budete chovat. Což zahrnuje i to, že si nenecháte líbit aroganci nižšího důstojníka, kterému se nelíbí, že jste odhalila jeho bratránka jako zbabělce. Bohužel svou práci odvádí oprav¬du dobře. Předpokládám, že to je důvod, proč ho komodor Van Slyke toleruje, ale vy mu to trpět nemusíte.“
„Děkuji, pane,“ řekla tiše.