Brentworth

Kapitán Mark Brentworth se spokojeně rozhlížel po prostor¬ném můstku. Těžký křižník Jason Alvarez, dosud nejsilnější loď, jaká kdy byla postavena v soustavě Jelcinu - alespoň do¬kud nebudou za měsíc vypraveny bitevní křižníky Courvosier a Janakov - byl pýchou jejich loďstva. Také celý patřil jemu a už si vysloužil ostruhy. Piráti, kteří kdysi zamořovali tuto oblast, se rychle stávali minulostí, protože je lovily přidělené mantichorské jednotky i rychle se rozmáhající Námořnictvo Graysonu. Alvarez - a Brentworth - už měli na kontě dvě samo¬statně zničené lodě a čtyři asistence, ale kořist za posledních několik měsíců značně prořídla a kapitán byl svým způsobem vděčný za nudu svého současného pověření. Hlídková služba těsně za hyperlimitem Jelcinovy hvězdy s sebou nenesla velkou slávu a pozornost, ale jeho lidé po usilovném lovu na piráty potřebovali odpočinek. Ne ovšem, že by jim chtěl dopřát příliš velké uvolnění, pomyslel si a v duchu se přitom usmál.
Nejnovější konvoj z Mantichory měl dorazit a objevit se v dosahu senzorů Alvareze za šest hodin, ale kapitán ani vý¬konný důstojník se o tom zbytku posádky nezmínili. Bude zají¬mavé vidět, jak rychle jeho lidé zjistí přílet konvoje... a jak rychle zaujmou bojová stanoviště, než bude identifikován.
Mezitím ovšem jsou tu...
„Neidentifikovaná stopa hyperpohonů ve vzdálenosti tři celé pět světelné minuty, pane!“
„Na obrazovku!“ štekl Brentworth a ohlédl se po výkonném. „Bojová stanoviště, pane Hardesty!“
„Rozkaz, pane!“
Poplašné sirény začaly houkat, ještě než výkonný domluvil, a Brentworth zamračeně pohlédl na displeje, které se rozkládaly kolem jeho křesla. Jestli to je konvoj, pak je tu mnohem dříve, než by měl být. Na druhou stranu vypadalo nepravděpodobně, že by tak blízko jeho předpokládané době příletu přiletělo něco jiného.
Kapitán se poškrábal na špičce nosu a potom se obrátil ke svému taktickému důstojníkovi. Poručík Bordeaux zaujatě studoval údaje. Ještě chvíli bude trvat, než senzory pracující s rychlostí světla na tuto vzdálenost něco zachytí, avšak analýzu údajů gravitiky, jež byla rychlejší než světlo, mu CIC* poslalo na obrazovku, právě když se Brentworth díval. (*Combat Information Center neboli středisko bojových informací.)
„Je to osamocená loď, pane,“ ohlásil Bordeaux, aniž odvrátil zrak od displeje. „Vypadá to na nákladní loď. Vzdálenost šest tři celých jedna šest milionů kilometrů. Kurz nula nula tři na jedna pět devět. Zrychlení dva celé čtyři kilometry za sekundu na druhou. Současná rychlost nula celá nula čtyři osm c.“
Brentworth začal přikyvovat a pak se náhle s trhnutím na¬přímil. Kurz byl správný pro časové nejkratší vektor ke Gray¬sonu, ale rychlost byla příliš vysoká. Nákladní loď se musela hyperprostorem hnát na plných šedesát procent rychlosti světla, aby si uchovala takovou rychlost přes stěnu pásma alfa. To bylo hodný kus za bezpečnostní mezí lodě s civilním protiradiačním a protičásticovým stíněním a fyziologická zátěž ha¬varijního přechodu při takové rychlosti byla brutální. A když už šlo o to, loď musela letět na samé hranici spálení kompen¬zátoru, když udržovala současné zrychlení s pohonem, jaký měly k dispozici nákladní lodě!
Žádný obchodní kapitán by takhle nemanévroval, kdyby měl na vybranou - a kapitánovi se stáhl žaludek. Konvoj měly tvořit tři nákladní lodě, doprovázené dvěma torpédoborci, jenže Alvarez viděl jen jeden gravitorový zdroj. Ve spojitosti s hava¬rijním přechodem nákladní lodě a zrychl...