Děkuji.

Znovu se opřela a zlehka se kousala do kotníků prstů. Co, proboha, mají tihle lidé za lubem? Obě strany se celé roky pečlivě vyhýbaly otevřenému narušení výsostného prostoru protivníka - a teď liďáci drze, před Bohem a přede všemi, letí napadnout základnu Loďstva, která ani není nijak významná? To naprosto nedává smysl!
„Změna situace!“ Komodor prudce otočila hlavu a operační důstojník se na ni podíval s naprosto nevěřícným výrazem. „Nasazují opačný kurz, komodore!“
„Cože dělají?!“ Longtreeová nedokázala skrýt překvapení a operační důstojník pokrčil rameny.
„Nedává mi to o nic větší smysl než cokoliv jiného, co udě¬lali, ale obracejí se, madam. Dálkový průzkum hlásí, že změnili kurz o jedna osm nula stupňů a nasadili zrychlení čtyři nula nula g. Míří přesné zpátky tam, odkud přilétli!“
Longtreeová v křesle sklesla nevírou... i úlevou. Ona a její lodě přece jen dnes nezahynou, a co bylo ještě důležitější, válka, které se všichni Mantichořané hrozili, nezačne v sou¬stavě Zuckerman.
Za tou úlevou však jen vzrostl její zmatek. Proč? Co to, proboha, mělo všechno znamenat? Museli přece vědět, že byli viděni a poznáni, a jediné, čeho dosáhli, bylo zničení tuctu snadno nahraditelných senzorových plošin. Proč se dopustili činu, který se dal vykládat jako válečný akt - obzvlášť nedůsledný - a ani se neobtěžovali podniknout útok? Komodor Longtreeová na svou otázku neznala odpověď, nicméně věděla, že ta odpověď je nesmírně důležitá. Z nějakého důvodu se Lidová republika Haven dopustila záměrného na¬rušení prostoru Aliance, a třebaže zničení senzorových plošin zdaleka nebylo bojem na život a na smrt, byla to provokace, kterou Hvězdné království Mantichora stěží mohlo ignorovat. Musela mít nějaký účel. Ale jaký?