„Ani já ne.“ Parks se odvrátil od hlavního displeje a s po¬vzdechem klesl do velitelského křesla. „Ale dokud Rollins Hancock neprozkoumá, bude nutně předpokládat, že jsme se soustředili zde. A za poslední měsíce nebyl v průzkumu nijak aktivní. Nemůže vyslat hlavní síly na podporu průzkumných oddílů, aniž by to naše hlídky zachytily. A pokud vyšle prů¬zkumníky bez podpory, Sarnow je může vyhmátnout dříve, než se dostanou tak blízko, aby zjistili, že tu nejsme. A i kdyby se mu to nepodařilo, bude jim cesta trvat tři nebo čtyři standard¬ní dny každým směrem, než podají hlášení, a potom musíme počítat další tři nebo čtyři dny do příletu Rollinse. My můžeme být z Yoriku zpátky za tři - to je sedm od chvíle, kdy se některá z našich hlídek v seafordském prostoru vydá do hyper, aby nám ohlásila, že se flotila dala do pohybu.“
„Osm, pane,“ opravil ho Capra tiše. „Budou ji muset sledo¬vat dostatečně dlouho na to, aby potvrdili, že nemíří k Yoriku, než se budeme moci hnout.“
„No dobře, tak osm,“ pokýval Parks unaveně hlavou. „Kdy¬by je Sarnow dokázal na čtyři dny zaměstnat...“
Hlas mu odumřel a on téměř prosebně pohlédl svému náčel¬níkovi štábu do očí. Čtyři dny. Neznělo to tak hrozně – pokud jste nebyli eskadrou bitevních křižníků stojící proti čtyřem eskadrám lodí bojové stěny.
„Je to moje rozhodnutí,“ ozval se Parks nakonec. „Možná je špatné. Doufám, že ne, ale ať už dobré nebo špatné, budu s ním muset žít. A liďáci alespoň ještě neví, co máme za lubem. Jestli sebou Danislav pohne a dorazí sem dříve, než na to přijdou, on a Sarnow budou mít slušnou šanci.“
„A alespoň budou mít dost místa na to, aby vyzvedli sta¬vební dělníky, kdyby museli uprchnout,“ řekl Capra stále týmž tichým hlasem.
„A vyzvednou dělníky, když budou muset uprchnout,“ při¬svědčil Parks a s povzdechem zavřel oči.

Mohutné eskadry zmizely beze stopy v pustinách hyper¬prostoru a úkol, který právě opustily, po nich převzala hrstka bitevních křižníků.