Stejně jako většina jejích přátel z jeune école stále pokládala LAC za spotřební materiál na jednu salvu (což jí u jejich po¬sádek oblibu rozhodně nepřineslo), alespoň však viděla přínos ve zvýšení jejich účinnosti, dokud se v boji drží. Skutečnost, že jim to také skýtá větší šanci na přežití byla pro její úvahy nejspíš nepodstatná, ale to Honor naprosto nevadilo. V těch vzácných případech, kdy megera Hemphillová udělala něco správně, se Honor nestarala, proč to udělala. A ať si ekonomičtí analytici stěžují, jak chtějí, Honor měla docela přesnou před¬stavu o tom, jaké mají kapitáni LAC pocity, když jde o přežití střetu.
Faktem bylo, že se nyní nabízelo použít toto zdokonalení u přívěsných gondol a navzdory námitkám Hemphillové k to¬mu skutečně došlo. Nové gondoly - s deseti výmetnicemi místo šesti - byly pochopitelně určeny pro lodě bojové stěny, které měly pro jejich zvládnutí k dispozici nadbytek kapacity řízení palby, nikoliv pro bitevní křižníky. Ale zdálo se, že Turner už nacházel řešení, a jejich střely byly dokonce razantnější než standardní palubní protilodní ptáčci. S novými lehčími hmot¬nostními urychlovači, které zdokonalila lodní správa, se svým výkonem vyrovnaly normálním střelám vypouštěným z lodí, nebo je dokonce předčily, a jejich hlavice byly ještě ničivější. Gondoly samy byly pochopitelně neohrabané a jejich vlek dělal s polem kompenzátoru setrvačnosti válečné lodě psí kusy a to snižovalo nejvyšší možné zrychlení asi o pětadvacet procent.
Byly také zranitelnější vůči zásahům těsně vedle, protože nenesly ani vlastní štíty, ani radiační stínění, ale pokud odpálily své salvy dříve, než byly zničeny, pak na tom příliš nezále¬želo.