„Ta možnost jisté existuje, pane,“ připustil Sarnow. „Jenže kdyby liďáci na takovou akci nasadili slabé síly, museli by čelit téměř jistému zničení, za předpokladu, že by byli zaskočeni. Pokud věnují takovou pozornost zákonu schválnosti, jakou od někoho s jejich zkušenostmi očekávám, silně pochybuji, že by se pokoušeli o přesnou a jemnou koordinaci na vzdálenost tolika světelných let.“
„Takže vy máte za to, že pokud vůbec vpadnou do této ob¬lasti, učiní tak ve velké síle od Seafordu?“
„Víceméně, pane. Nepopírám, že se mohou rozhodnout k něčemu jinému, ale pokud to udělají, jsem přesvědčen, že nasadí takovou palebnou sílu, aby nás podle jejich mínění sta¬čila vyřídit sama o sobě. Za těchto okolností si myslím, že by přece jen bylo lepší krýt naše spojence lehkými hlídkami, zatímco se soustředíme na Seaford. Pokud dostaneme zprávu o útoku podniknutém někde jinde, měli bychom vpadnout tam a rozdrtit seafordské síly dříve, než odpovíme na jakoukoli jinou hrozbu. V dlouhodobém výhledu musí být základním cílem vyrovnat nebo zvrátit jejich převahu celkové tonáže tím, že je co nejrychleji a nejrozhodněji vylákáme do akce za podmínek co nejvýhodnějších pro nás.“
„Mluvíte, jako bychom už byli ve válce, admirále,“ ozval se úsečně Mijazawa.