„Klid, dámy a pánové.“ Admirál Parks se chvíli díval Sarnowovi do očí a potom pokračoval.
„Admirál Sarnow předložil skvělý návrh. Bohužel i admirál Konstanzakisová a admirál Mijazawa mají naprostou pravdu, což jenom dokládá nemožnost vytvoření podrobného plánu při současném nedostatku konkrétních informací. Naše senzorové plošiny mimo soustavu však nezachytily žádnou známku toho, že by liďáci sledovali Hancock, takže podle všeho ani admirál Rollins nemá obdobné informace o nás - když jim naše hlavní palebná síla nesedí na prahu, nezná Rollins naše dispozice. V tom případě nejspíš také hraje jen s dohady, stejně jako já.“
Nasadil další mrazivý úsměv a Konstanzakisová kysele za¬bručela na souhlas.
„Když zaujmeme předsunuté postavení podle vašeho ná¬vrhu, admirále Sarnowe, získáme výhodu, že budeme přesné vědět, co dělají jejich síly na Seafordu devět, a budeme se s ni¬mi moci střetnout ve chvíli, kterou si sami vybereme. To je velké plus. Na druhé straně má admirál Konstanzakisová prav¬du, pokud jde o potenciál pro eskalaci napětí. A co je možná ještě důležitější, budeme-li se soustředit na sílu, o které víme, nezůstane nám tady nic, čím bychom chránili Hancock - nebo naše spojence v oblasti - kdyby sem liďáci vpadli s druhým operačním uskupením. Jestliže budou všechny naše lodě bojové stěny vázány hlídkováním u Seafordu devět, mohou liďáci obsadit kteréhokoliv našeho spojence - popřípadě všechny - s poměrně lehkými silami. V tom případě by Seaford devět byl magnetem, který nás má odlákat v kritické chvíli z pozic. Nemám pravdu?“