Hlavní brífingová místnost Gryfa byla navzdory své velikosti plná lidí, a když Honor a Corellová vcházely za Sarnowem dovnitř, otáčeli hlavy, aby se na nově příchozí podívali. Byly tam tucty admirálů, komodorů a starších kapitánů, všude se leskly lampasy. Když Honor spatřila ty hektary slavnostních uniforem, které tam na ni čekaly, poslala tiché, avšak hluboké díky Henkeové a MacGuinessovi.
Přepnula své kybernetické oko na mírné zvětšení a prohlí¬žela si shromáždění, k němuž kráčeli. Ve většině tváří spatřila stejný zmatek a zvědavost, jaké cítila sama. Ve většině, ale ne ve všech - a ty, které nevypadaly zmateně, se pokoušely mas¬kovat výraz zlověstně připomínající úzkost, nebo dokonce strach.
Admirál Parks se skláněl nad holodisplejem spolu s něja¬kým komodorem - nejspíš komodorem Caprou, náčelníkem štábu, pomyslela si Honor, když si všimla splétaných šňůr, které mu visely na levém rameni - ale i on při jejich příchodu vzhlédl. Pak zvedl ruku a zarazil Capru uprostřed věty.
Napřímil se a jeho oči se zúžily. Byl příliš daleko, než aby si toho všiml někdo, kdo postrádal výhodu Honořina vylepšeného zraku, avšak ty chladné modré oči na ní na okamžik ulpěly a rty pod nimi se sevřely. Potom Parks přesunul pohled na Sarnowa a ústa se mu sevřela ještě víc.
Honor přepnula oko zpět na normální vidění a vyhladila tvář do pečlivě bezvýrazného vzhledu, nicméně výstražné sig¬nály v její mysli se rozezvonily a Nimitz se neklidně zavrtěl. Takhle se admirál nedívá na někoho, koho vidí rád, pomyslela si a v duchu si přehrála svůj rozhovor s Henkeovou při večeři před týdnem. Nezdálo se, že by měl Parks radost z objevení admirála Sarnowa, ale nejdříve se podíval na Honor. Znamená to snad, že příčinou jeho nelibosti je z nějakého důvodu ona?
Sarnowa podle všeho žádné potenciální nepřátelství z míry nevyvádělo. Vedl Honor a Corellovou po palubě k Parksovi, a když promluvil, jeho hlas zněl uctivě, ale uvolněně.