Přesto zpočátku reagovala upjatě a nemotorně. Staré kom¬plexy zarostly příliš hluboko a jejich vinou si až příliš uvědo¬movala svou neznalost. Bylo jí pětačtyřicet standardních roků, a přece nevěděla, co má dělat. Ani nevěděla, čím začít! K tomu, aby to dala najevo před mužem, potřebovala mnohem víc odvahy, než když u Jelcinu vedla Neohroženého proti bočním salvám Saladina, ale současně věděla, že když to neudělá nyní, podruhé se k tomu už neodhodlá.
I bez Nimitze vycítila, jak je Paul její nezkušeností překva¬pený, ale nebylo v tom nic z povrchního pubertálního výsmě¬chu Cala Panokula, ani z pohrdání a mstivosti Pavla Younga. Byl v tom jen údiv, pochopení, trpělivost, trocha smíchu a potom...
Znovu se usmála, v očích jí zaštípaly slzy. Potmě zvedla jeho ruku. Ne moc vysoko, jenom tak, aby mohla na její hřbet vtisknout lehký polibek. Potom si ji znovu přitiskla na prsa a zavřela oči.