„Ostře na levobok!“ vyštěkl. „Všechny baterie, palte, jak¬mile zaměříte!“

„Ježíšmarjá, to jsou liďáci!“ zašeptala nižší taktický důstojník Bellerofonta. Předpisy sice takovéto popisy nepřítele neschva¬lovaly, avšak komandér-poručík Avšarí byl jakékoliv kritiky dalek. Koneckonců, předpisy ani nepředpokládaly takovouto bláznivou situaci.
Komandér-poručík pozoroval, jak se zelená světla jeho displeje se znázorněním stavu lodi mění na jantarová a rudá a zoufale si přál, aby se na můstek co nejdříve dostavil kapitán.
Nebo výkonný. Nebo kterýkoliv důstojník vyšší než on sám, protože on se v takové situaci nevyznal a dobře to věděl. Tohle měla být snadná cesta, dobrá příležitost pro nižší a mladší důstojníky hlídek, aby si do deníků zapsali další čas na můstku, jenže on je spojovací důstojník, proboha - a ke všemu jeho výsledky taktických cvičení na akademii bývaly katastrofální! Co má, sakra, dělat dál?
„Boční štíty zapnuty! Pravoboční energetické baterie pře¬pojeny na řízení počítačem, pane!“ hlásila mladičký poručík z taktického a Avšarí ulehčeně přikývl. To alespoň rozhodlo, na kterou stranu točit loď.
„Točte ostře doleva, kormidelníku.“
„Rozkaz, pane. Ostře doleva.“