Převyšoval

jeho loď hmotností šedesát ku jedné a rozdíl mezi jejich bočními salvami byl doslova nesrovnatelný. Komandér by sice svou mrštnou krásnou lodičku nevyměnil ani za tucet těžkopádných dreadnoughtů, nicméně vidět takovou palebnou sílu a vědět, že stojí na jeho straně, na něj působilo povzbudivě.
Bellerofontes na své cestě za hranici hyperlimitu předehnal Athénu rozdílem rychlostí dvanáct tisíc kilometrů za sekundu a Gregory se ušklíbl a mávl na svého spojovacího, aby poloho¬vými světly Athény zablikal vizuální potkávací pozdrav, který si lodě ve volném vesmíru měly jen zřídkakdy příležitost vy¬měnit. Bellerofontes pozdrav opětoval a v příštím okamžiku byl pryč; řítil se kupředu se stálým zrychlením 350 g a koman¬dér vzdychl.
„To byla paráda,“ poznamenal ke svému taktickému důstoj¬níkovi. „Škoda, že to bude jediné naše dnešní vzrušení.“

„Hyperlimit za třicet sekund, admirále Pierre.“
„Děkuji.“ Pierre kývl na znamení, že informaci zaznamenal, a poplašná siréna bitevního křižníku Selim jednou houkla, aby varovala posádku.

„Hyperpřechod! Zachycuji neidentifikovanou stopu hyper¬pohonů!“ vyhrkl taktický důstojník Athény. V jeho hlase se ozývalo překvapení, ale už se nakláněl nad svůj panel a zpra¬covával údaje o kontaktu.
„Kde?“ vyzvídal ostře komandér Gregory.
„Směr nula nula pět na nula jedna jedna. Vzdálenost jedna osm nula milionů kilometrů. Ježíši, skippere! To je přímo před Bellerofontem!“