„Říkala jste, že se ještě rozmýšlíte, jestli poletíte s Amosem do Barnettu, Elaine. Už jste se rozhodla?“
„Ano.“ Dumarestová se zatahala za spodní ret a zamračila se. „Cit mi napovídá, abych letěla, ale on vlastně nepotřebuje, abych mu koukala přes rameno. A když zmizíme oba, je mno¬hem pravděpodobnější, že se někdo začne divit, kde jsme, a dá si dvě a dvě dohromady. Takže raději zůstanu doma.“
„Taky si myslím,“ souhlasil Harris. „A já vás rozhodně vy¬užiji. Sednete si s Jessupem a Ronem a pomůžete jim dát ten správný směr zprávám uvolněným do oběhu. Dokud nezačne¬me s vlastními operacemi, chci všechno omezit na kabinetní úroveň, takže doba na přípravu zpráv bude krátká. Čím víc podnětů dokážeme vtělit do podrobných směrnic a úředních informací pro pisálky, tím lépe.“
„Jistě, pane prezidente.“
„To by bylo asi tak všechno. Až...“ obrátil oči zpátky k Parnellovi, „...na ještě jednu věc.“
„Ještě jednu věc, pane prezidente?“ opáčil Parnell překva¬pené a Harris se bez přílišného humoru zasmál.
„Vlastně se to netýká operací, Amosi. Týká se to Roba Pierra.“
„A co je s panem Pierrem, pane?“ Parnellovi se nepodařilo úplně skrýt nechuť v hlase a Harris se zasmál znovu, už při¬rozeněji.
„Ten umí být osina v zadnici, co? Bohužel má příliš velký vliv v Kvóru, než abych ho mohl ignorovat - a nerad to říkám, ale on to ví. Momentálně si stěžuje, že mu Námořní bezpečnost vrátila zpět několik dopisů, které poslal synovi.“
Parnell a Dumarestová si vyměnili výmluvné pohledy, nic¬méně v admirálových očích se objevila stopa nechtěného sou¬citu. Bylo známo, že lidé, ba dokonce prominentní, v Lidové republice občas mizí beze stopy a jejich příbuzní se ve chvíli, kdy zaslechnou slovo ,bezpečnost‘, začnou okamžité potit. Ná¬mořní bezpečnost měla lepší pověst než většina ostatních bezpečnostních orgánů LRH (zdaleka nejhorší byla Policie pro mentální hygienu), ale přece jen to byla bezpečnost. A třebaže Parnell osobně nesnášel Roba Pierra i jeho syna Edwarda, láska Pierra staršího k jeho jedinému dítěti byla stejné velká jako proslulá.