Aby toho nebylo málo, fyzicky napadla diplomatického zá¬stupce vlády Jejího Veličenstva v Jelcinu a předložila ultimátum hlavě spřáteleného státu. A třebaže se to do jejích materiálů nedostalo, je všeobecně známo, že jí museli násilím zabránit ve vraždě válečných zajatců, které měla pod dozorem po bitvě na Kosu! I když její bojové záznamy jsou skvělé, takové cho¬vání vykazuje zjevnou nevyrovnanost. Ta ženská je odjištěná bojová hlavice, admirále, a já ji pod svým velením nechci!“
Parks se přinutil rozevřít pěsti. Když znovu klesl do křes¬la, sípavě oddechoval, ale Sarnow odmítl ustoupit třeba jen o centimetr.
„Nesouhlasím, pane,“ řekl tiše. „Klaus Hauptman přiletěl do Bazilišku, aby ji zastrašováním přiměl přestat plnit povin¬nosti královského důstojníka. Ona odmítla a jedině jejím následným akcím - za které obdržela druhé nejvyšší vyzname¬nání království za odvahu - můžeme děkovat, že Bazilišek teď nepatří Lidové republice. Pokud jde o její vystoupení před RVZ, vyjadřovala se pouze k věcem, kvůli kterým ji rada k dis¬kusi pozvala, a učinila tak racionálním a uctivým způsobem. Pokud závěry rady přivedly její předsedkyni do rozpaků, ne¬byla to rozhodně vina Harringtonové. V Jelcinu,“ pokračoval Sarnow hlasem, jehož klid ani jed¬noho z mužů nezmýlil, „se jako vyšší důstojník Jejího Veličen¬stva ocitla v téměř beznadějné situaci. Nikdo by jí nemohl mít za zlé, kdyby uposlechla nelegálního pokynu pana Housemana opustit Grayson a přenechat jej Masaďanům - a Havenu. Místo toho se rozhodla bojovat proti přesile. Neschvaluji, že ho fy¬zicky napadla, ale rozhodně to dokážu pochopit. A pokud jde o ,válečné zajatce‘, které se údajně pokusila zavraždit, rád bych vám připomněl, že zmíněným válečným zajatcem byl velící důstojník základny Kos, který nejen připustil, nýbrž nařídil vraždy a hromadné znásilňování mantichorských zajatců. Za takových okolností bych já toho hajzla zastřelil - na rozdíl od kapitána Harringtonové, která si to nechala vymluvit, takže mohl být legálně odsouzen k smrti. Kromě toho názor vlády jejího Veličenstva na její akce v Jelcinu je jasný. Smím vám připomenout, že kapitán Harringtonová byla nejen pasována na rytíře a povýšena do šlechtického stavu jako hraběnka Har¬ringtonová, ale je také jediný negraysoňan, který byl vyzna¬menán Graysonskou hvězdou za hrdinství?“
„Hraběnka!“ odfrkl Parks. „To bylo pouhé politické gesto, aby potěšili Graysoňany uznáním všech odměn, kterými ji zavalili oni!“
„Se vší úctou, pane, to bylo víc než jen ,politické gesto‘, i když nepochybuji, že to Graysoňany potěšilo. Nicméně kdyby se jí mělo dostat titulu srovnatelného s postavením místodrží¬cího podle graysonských zákonů - nebo, když už je o tom řeč, odpovídajícího velikosti jejího majetku na Graysonu či jejích pravděpodobných příjmů - nebyla by hraběnka. Byla by vévodkyně Harringtonová.“
Parks se na něj mračil, ale mlčky se přitom kousal do rtu, protože Sarnow měl pravdu a on to věděl. Mladší admirál chviličku vyčkával a potom pokračoval.
„A konečně, pane, neexistuje žádný záznam, že by se kdy chovala neprofesionálně nebo nezdvořile k osobám, které ji předtím nesnesitelné neurazily. Právě tak neexistuje žádný záznam, že by někdy udělala o milimetr méně, než jí ukládala povinnost.