Dohodnuto.

Ale teď...“ vstala, „...se opravdu potřebuji na zítřek trochu prospat. Sejdeme se k poradě o simulaci v nula šest třicet?“
„To bude akorát.“ Znělo to, jako by se Honor ulevilo, že se vrátily k profesionálnímu tématu, nicméně odtrhla oči od portrétu královny Alžběty a usmála se. „A... díky, Miky. Děkuji mockrát.“
„Ale jdi! Od čeho jsou přátelé?“ zasmála se Henkeová, pak se napřímila a vystřihla cosi jako zkrácenou verzi pozoru. „A s tím vám přeji dobrou noc, madam.“
„Dobrou noc, Miky,“ odpověděla Honor a její úsměv vy¬provázel komandéra z průchodu.