„Mohla bych o to kdykoliv požádat máti a ta by mě určité hrozně ráda poučila. Jenže právě v tom asi částečně je ta potíž. Mohla by si začít myslet, že ,ledová panna‘ konečně roztála, a sám Bůh ví, kde by to mohlo skončit!“ Honor se znovu za¬smála. „Už jsem ti někdy říkala, jaký dárek mi chtěla věnovat k promoci?“
„Ne, myslím, že ne,“ řekla Henkeová a hluboko v duši po¬cítila údiv. Třebaže si byly tak blízké, zůstávalo v Honor Har¬ringtonové vždycky jakési uzavřené jádro - do kterého, jak měla Henkeová podezření, dokázal proniknout snad jen Nimitz - a tahle Honor s rozzářenýma očima a téměř bez dechu pro ni byla cizí.
„Chtěla mi koupit večer s jedním z nejlepších pánských ,doprovodů‘ v Přistání.“ Honor zavrtěla hlavou a při pohledu na výraz Henkeové se zahihňala. „Dovedeš si to představit? Přerostlá holka v kadetské uniformě a s vlasy na ježka ve měs¬tě s nějakým vyfiknutým švihákem?! Panebože, já bych snad umřela! A představ si, co by si o tom asi tak pomysleli sousedé, kdyby na to přišli!“