„Máme příliš málo důkazů na to, abychom něco věděli určitě,“ opáčila Givensová upřímně. „Můžeme jenom hádat a hádání záměrů nepřítele je tou nejspolehlivější cestou, jak spadnout do konfrontace, ze které už pak žádná ze zúčastně¬ných stran nemůže vycouvat.“
„Co tedy doporučujete, admirále Caparelli?“
„V podstatě máme tři možnosti, Vaše Milosti.“ Caparelli se napřímil a pohlédl premiérovi do očí. „První z nich je od¬mítnout přistoupit na jejich hru - ať už je jakákoliv. S ohledem na to, že napadají obchodní provoz a zničili nám dvě válečné lodě, nepočítaje škody, které způsobili našim spojencům, ne¬vidím jinou možnost než posílit doprovod konvojů a hlídky. Jinak však můžeme odmítnout jakýmkoliv způsobem reagovat. Pokud skutečně hodlají vyvolat konfrontaci, nemůžeme jim v tom zabránit, ale můžeme je přimět, aby se odhalili. Když si ovšem zvolíme tuto možnost, dobrovolně se vzdáme iniciativy. Pokud se budou chtít dopustit otevřeného válečného aktu, bu¬dou naše pohraniční síly příliš slabé na to, aby jim zabránily nám pořádně pustit žilou, kdekoliv se do toho nakonec dají.
Druhá možnost je poskytnout jim incident, který chtějí, tím, že je formálně obviníme z odpovědnosti a budeme je varovat, že jim přičteme k tíží jakoukoli následnou agresi. Pokud se přidržíme této cesty, máme jak můj štáb, tak já za to, že musí¬me současně posílit síly chránící naše důležitější a útoku více vystavené základny a spojence. Takové přeskupení sil jednak podtrhne, že to myslíme vážně, a jednak bude představovat prozíravou korekturu našeho postoje k ochraně hranic proti dalšímu narušování.
Za třetí pak nemusíme říkat nic, jenom vyšleme tytéž posily. To ponechává míč na jejich polovině hřiště. Sice stále mohou dosáhnout konfrontace, ale my budeme v takové pozici, že když se o ni pokusí, budeme je moci ošklivě klepnout přes prsty. Kromě toho tím samozřejmě budeme chránit naše pod¬dané a spojence a jakýkoliv incident, ke kterému by mohlo dojít, se odehraje v prostoru Aliance, takže budou moci těžko tvrdit, že my jsme zaútočili proti nim.“