„Ještě než začneme, sire Thomasi, rád bych podotkl, že hrabě z White Havenu je zde na mé přání, nikoliv na své.“ Cromartyho výrazný a uhlazený baryton byl vždycky mocnou politickou zbraní a jeho mírné oznámení přitáhlo Caparelliho pohled k němu. „Jak jistě víte, nedávno z pověření admirála Webstera provedl inspekci zaměřenou na dosažený stupeň pří¬pravy našich pohraničních stanic. Za těchto okolností jsem usoudil, že by jeho postřehy pro nás mohly být cenným pří¬nosem.“
„Jistě, Vaše Milosti.“ Caparelli věděl, že to znělo nevraživé. Ne že by hraběte osobně nesnášel, řekl si v duchu. Spíš to vězelo v tom, že Alexander - či dnes již White Haven - měl odjakživa dar v něm vzbuzovat pocit, že nesoutěží ve stejné kategorii, a to nejen v tělocviku. Skutečnost, že hrabě po otci zdědil titul, spolu s prestiží, kterou mu před rokem získalo dobytí soustavy Endicott, všechno jen zhoršovala.
„Děkuji za pochopení.“ Cromarty se usmál tak triumfálně, že Caparelliho pocit špatného svědomí z větší části přešel. „Nuže, sire Thomasi, mohu nyní slyšet vaše závěry?“