„S vaším dovolením, Vaše Milosti, bych rád požádal admi¬rála White Havena, aby se se mnou a s admirálem Givensovou odebral na admiralitu.“ Vyslovil to už jen se stopou předcho¬zího odporu, neboť jeho mysl se už plné věnovala problému. „Všichni tři důkladně prozkoumáme naše zdroje a já se pro vás pokusím mít doporučení během zítřejšího dopoledne.“
„To bude více než uspokojivé, sire Thomasi,“ odpověděl Cromarty.
„A mezitím si myslím,“ ozval se White Haven svým klid¬ným hlasem, „že by bylo dobré všem velitelům stanic poslat formální upozornění na hrozící válku - i s odůvodněním.“
Napětí v místnosti po tom návrhu opět zhoustlo, nicméně Caparelli s dalším povzdechem přikývl.
„Nevidím jinou možnost,“ souhlasil. „Nelíbí se mi, že to může zvýšit obavy. Nervózní velitelé jsou náchylnější k nějaké chybě, které bychom všichni litovali, ale zaslouží si naši dů¬věru... a varování. Zpoždění komunikace vždycky znamenalo, že jsme jim museli důvěřovat, že budou jednat iniciativně, a ne¬mohou jednat rozumně bez co nejúplnějších informací. Dám jim pokyny, aby se připravili na další provokace a aby se pokud možno zdrželi jakýchkoliv střetů, ale varovat je musíme.“
„Souhlasím - a Bůh buď s námi,“ pravil ministerský před¬seda tiše.