Caparellimu

zablýskalo v očích a pod stolem sevřel jednu ruku v pěst, ale neřekl nic. Pouze se k White Havenovi otočil. „Myslím, že než nějakou doporučíme,“ opáčil hrabě tiše, „měli bychom se sami sebe zeptat, proč přesně se LRH roz¬hodla pro toto konkrétní schéma provokací.“ „Což znamená?“ dožadoval se Cromarty. „Což znamená, že stejného stupně napětí mohli dosáhnout, aniž by rozptylovali své úsilí po celé rozloze hranic,“ odvětil White Haven stále stejným tichým hlasem. „Udeřili na nás - nebo nás alespoň pošťouchli - od Minorky až po Grendelsbane, ale kromě Jelcinu nenapadli žádnou uzlovou stanici Loďstva jako Hancock, Reevesport nebo Talbot. Ty všechny jsou vý¬znamnější než nějaký Zuckerman nebo Quentin, ale oni se jim ani nepřiblížili, opět s výjimkou Jelcinu. Přitom musí vědět, nakolik citlivěji bychom reagovali na jakoukoliv hrozbu vůči nim. Proč?“
„Právě proto, že to jsou naše uzlová postavení.“ Caparelli spustil trochu ostřeji, ale přiměl se nasadit opět normální tón. „Naše mobilní síly jsou v těchto soustavách mnohem silnější.