Henkeová

však tušila, že je tu ještě jiný důvod - kterého si Honor nebyla vědoma - a tím důvodem byl Nimitz. Miky Hen¬keová si pamatovala to zoufale osamělé děvče, které jí přidělili jako spolubydlící na Saganami, jenže ta osamělost se vzta¬hovala jen na druhé lidi. Ať už se Honor přihodilo cokoliv, vždycky měla jistotu - nejen víru, nýbrž důkaz - že ji jeden tvor ve vesmíru miluje... a ten tvor je empatický. Henkeová znala několik lidí, které adoptovaly stromové kočky, a všichni jako by od osobních vztahů vyžadovali víc. Vyžadovali důvěru. Naprostou, absolutní důvěru, a jen velmi málo lidských bytostí ji bylo připraveno věnovat na potkání. To Henkeová vždycky věděla. To byl také důvod, proč jí tak lichotilo Honořino přá¬telství, ale tušila, třebaže jen matně, jak taková potřeba důvěry může ochromit cokoliv, co překračovalo přátelství, protože společníci stromových koček věděli, kdy důvěra - a důvěry¬hodnost - druhých není zcela absolutní. V jistém smyslu byl cenou za jejich svazek s kočkou jistý chlad, jistý odstup od ostatních lidí. Zejména od milenců, kteří mají bezednou schop¬nost zraňovat.