„I kdybychom předpokládali, že vaše tvrzení je pravdivé, uniká mi, jakým způsobem se můj vztah ke kapitánu Harring¬tonové týká vás, admirále.“
„Je kapitánem mé vlajkové lodi, pane, a je zatraceně dobrá,“ odpověděl Sarnow stejným přímým tónem. „Za posledních jedenáct týdnů nejenže zvládla své povinnosti v rámci eskadry k mé úplné - naprosté - spokojenosti, ale dokázala je řešit současně s dohlížením na rozsáhlé opravy své lodi. Prokázala téměř nadpřirozený smysl pro taktický vývoj situace, získala si respekt všech mých ostatních kapitánů a převzala na svá ramena velký díl starostí kapitána Corellové. A navíc je to vynikající důstojník se záznamem a zkušenostmi, na které by mohl být pyšný každý kapitán a kterými se jí může rovnat jen velmi málo z nich. Její cílené vylučování z porad operačního svazu nelze chápat jinak, než že v ni nemáte důvěru.“
„Nikdy jsem ani slůvkem neřekl, ba ani nenaznačil, že bych neměl v kapitána Harringtonovou důvěru,“ opáčil Parks prken¬ně.
„Možná jste nikdy nic neřekl, pane, ale rozhodně to dáváte najevo, ať už vědomě, nebo nevědomě.“
Parksovo křeslo dopadlo na zem a admirálova tvář se stáhla. Byl očividně rozzuřený, ale když se naklonil k Sarnowovi, měl v očích něco víc než jen obyčejnou zuřivost.