„Ano, pane.“ Sarnow pohlédl svému veliteli do očí s názna¬kem výzvy. „Smím se zeptat, pane, proč kapitán Harringtonová jako jediný kapitán vlajkové lodi nebyla nikdy přizvána k po¬radě na Gryfu ?“
Parks se naklonil s křeslem ještě více dozadu. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst a prsty bubnoval do bočních opěrek křes¬la.
„Kapitán Harringtonová,“ řekl po chvilce, „má plné ruce práce s uvedením své lodě do provozu a s tím, aby se naučila odpovědnostem kapitána vlajkové lodi, admirále. Nevidím důvod, proč bych ji od těchto naléhavějších povinností měl zdržovat rutinními poradami.“
„Se vší patřičnou úctou, sire Yancey, nevěřím, že to je prav¬da,“ prohlásil Sarnow a Parks zrudl.
„Chcete snad říct, že jsem lhář, admirále Sarnowe?“ zeptal se velmi tiše. Mladší muž zavrtěl hlavou, ale očima ani na okamžik neuhnul.
„Ne, pane. Možná jsem měl spíše říct, že nevěřím, že by její nabitý rozvrh byl jediným důvodem, proč ji ze svých porad vylučujete.“
Parksovi mezi zuby zasyčel vzduch, jak se nadechoval, a oči měl stejně ledové jako hlas.