„Jednu věc si vysvětleme, admirále. Nebudu tolerovat po¬rušení subordinace. Je to jasné?“
„Nemám v úmyslu porušovat subordinaci, sire Yancey.“ Obvykle melodický Sarnowův tenor zněl hluše, téměř bolestně neutrálně, avšak pevně. „Jako velitel eskadry bitevních křižníků podřízené vašemu velení mám však za povinnost podporovat své důstojníky. A pokud mám pocit, že se vůči některému z nich postupuje nesprávně nebo nespravedlivě, patří k mé od¬povědnosti pátrat po důvodech takového postupu.“
„Aha.“ Parks se s křeslem zase zhoupl a pevně ovládl ky¬pící vztek. „V tom případě, admirále, budu naprosto upřímný.
Nepotěšilo mě, když byla kapitán Harringtonová přidělena k to¬muto operačnímu svazu. Já totiž nesdílím vaši hlubokou víru v její úsudek.“
„Pane, opět se vší patřičnou úctou, nechápu, jak jste si o ní mohl udělat úsudek, aniž byste se s ní vůbec kdy setkal.“
Parks zaťal pravou ruku na stole v pěst a v očích se mu objevil nebezpečný výraz.
„Její osobní složka jasně dokazuje, že je horkokrevná a im¬pulzivní,“ odpověděl chladně. „Osobně proti sobě popudila Klause Hauptmana, a snad vám nemusím říkat, jak mocný Hauptmanův kartel je, nebo jak byly jeho vztahy k námořnictvu celé roky odměřené. Když vezmeme v úvahu napjatou situaci s LRH, rozkmotřit Hauptmana - lépe řečeno ještě víc rozkmotřit Hauptmana - a námořnictvo Jejího Veličenstva byla ta nej¬větší pitomost, jakou mohl kterýkoliv důstojník udělat. Pak tu byla ta věc s porušením subordinace vůči admirálu Hemphil¬lové, když Harringtonová po incidentu v Bazilišku mluvila před radou pro vývoj zbraní. Jistě, to, co řekla, bylo třeba říct, ale mělo se to odehrát v ústraní a při zachování alespoň zdání náležité vojenské úcty. Rozhodně neprokázala příliš dobrý úsudek, když využila významné vojenské rady k tomu, aby veřejně zesměšnila vlajkového důstojníka v královniných služ¬bách!