Vyvolal na displeji manévrovací kurzy a hledal nějaké vý¬chodisko. Jeho loď jim mířila téměř přímo do chřtánu přibližovací rychlostí 33 000 km/s a aktivní dolet řízených střel se za těchto podmínek bude blížit 19 000 000 kilometrů. To znamenalo, že do meze aktivního doletu vstoupí za necelé dvě a půl minuty, pokud nenajde nějaký způsob, jak se jí vyhnout. Jenže manévrové počítače mu sdělily to, co už věděl: žádný takový způsob neexistuje. Měl o něco víc než o 50 g větší zrychlení než oni; i kdyby zamířil přímo od nich, trvalo by mu déle než sedmnáct hodin, než by se od nich začal vzda¬lovat a i pří maximálním zpomalení mine jejich současnou polohu za necelých třináct minut. Pokud sem přiletěli, aby zaútočili, roztrhají jeho loď bočními salvami na kusy dávno předtím.
„Kormidelníku, překlopte loď a přejděte na nula devět nula na nula devět nula s maximálním zrychlením,“ nařídil.
„Rozkaz, pane. Přecházím na nula devět nula na nula devět nula se zrychlením pět dva tři g,“ odpověděl člunmistr a O’Donnell na displeji sledoval reakci Haveňanů. Hvězdný rytíř se překlopil na bok, nastavil jim neproniknutelný spodek gravito¬rového klínu a prudce zatočil dolů a doprava. Byl to jasný signál, že se chce vyhnout akci, a mělo by to zabrat... pokud se liďáci nerozhodnou rozpustit formaci a pronásledovat ho.