Ať už však Parnell cítil jakýkoliv soucit, přece jen byl šéfem operací námořnictva a Pierre mladší byl důstojník pod jeho velením, oficiálně jako každý jiný.
„O tom jsem nebyl informován, pane prezidente,“ řekl po chvilce, „ovšem eskadra admirála Pierra se zapojila do sou¬časných operací a my jsme v zájmu utajení uvalili na všechny zúčastněné jednotky komunikační embargo.“
„Předpokládám, že ani v tomto případě nemůžete udělat výjimku,“ nadhodil Harris, nicméně jeho tón dával najevo, že pokud Parnell odmítne, nebude na něj naléhat, a admirál s čis¬tým svědomím zavrtěl hlavou.
„Raději bych to nedělal, pane. Utajení těchto operací je skutečně nanejvýš důležité. A pokud mohu být opravdu upřím¬ný, vůči admirálu Pierrovi už teď panuje velká předpojatost kvůli tomu, jak bezostyšně jeho otec využívá svého vlivu k podpoře jeho kariéry. Je to škoda, protože admirála Pierra sice zrovna v oblibě nemám, ale navzdory jisté horkokrevnosti a aroganci je to velmi schopný důstojník. Kdybych pro něj teď udělal zvláštní výjimku, vzbudilo by to mezi ostatními důstojníky pobouření.“
Harris bez jakéhokoliv překvapení přikývl. Legislativci sice využívali svého vlivu, aby svým potomkům pomohli v kariéře, ale žárlivě si tuto výsadu střežili. Prezident byl s tímto systé¬mem příliš srostlý, než aby jej zatracoval - ostatně, za co on sám vděčí rodinným zájmům, že? - ale litoval, že se tak kladou překážky i těm nejschopnějším z obyčejných lidí. Přesto ne¬dokázal pro Roba Pierra ronit slzy, ani krokodýlí. Ten člověk byl přesně to, čím ho nazval: obrovská osina v zadnici. A co horšího, agenti Palmerové-Levyové v Unii za občanská práva zachycovali stále více a více pověstí o tom, že si chce namazat svůj krajíc máslem z obou stran a proniknout do vedení UOP. Sice své kontakty pečlivě omezoval na ,legitimní‘ frakci SOP v Lidovém kvóru, ale když to uvážil, docela se těšil, až ho bude s politováním informovat, že jeho požadavkům nelze ,s ohle¬dem na utajení operace‘ vyhovět.
„Dobře, řeknu mu, že to nejde.“ Harris vstal a znovu napřáhl ruku. „A s tím se rozloučím. Hodně štěstí, Amosi. Spoléháme na vás.“
„Ano, pane prezidente.“ Parnell uchopil podávanou ruku. „Děkuji vám - za přání i za projevenou důvěru.“