Kapitán Brentworth

převzal záznamník, aniž se zvedl z veli¬telského křesla. Na můstku Jasona Alvareze byl klid, ale pod jeho hladinou číhalo napětí jako neslyšné vrčící bažinné kočky a on uvažoval, jak dlouho ještě potrvá, než čekání otupí jeho ostré hrany.
Dočetl rutinní svodku, otiskl palec na snímací plošku, aby potvrdil přijetí, a s děkovným pokývnutím podal záznamník zpátky příkazníkovi. Jeho oči mechanicky zabloudily k tak¬tickému displeji.
Prakticky všechny lodě graysonského námořnictva - podle galaktických standardů malého vojska, ale nesrovnatelně moc¬nějšího, než bylo ještě před rokem - vytvářely obrovskou říd¬kou kouli čtrnáct světelných minut od Jelcinovy hvězdy a sto patnáct světelných minut v obvodu. Jejich senzory mantichor¬ské výroby dosahovaly ještě mnohem dál, ale jejich přítomnost byla jen klamným opatřením.
Mantichorská rozvědka věděla, že liďáci dosud nezjistili, že Mantichora konečně našla způsob, jakým mohly taktické senzory rozmístěné v odlehlých oblastech předávat informace rychlostí převyšující rychlost světla. Jejich dosah zůstával ome¬zen na necelých dvanáct světelných hodin, avšak speciálně zkonstruované generátory nejnovějších mantichorských senzo¬rových plošin a bezpilotních sond dokázaly generovat směrové gravitační impulzy. A protože gravitační vlny jsou rychlejší než světlo, šířily se v mezích dosahu rychleji i jejich signály.
Graysonské námořnictvo o nich vědělo, jelikož také díky nim triumfovala lady Harringtonová, když hrdinně bránila je¬jich svět, avšak Mantichora a její spojenci dělali všechno mož¬né i nemožné pro to, aby liďakům neposkytli žádný důkaz jejích existence. Což do značné míry vysvětlovalo stávající rozmís¬tění graysonských sil.
Při tak velkém rozptylu, bylo prakticky nemožné stíhat jaké¬hokoliv vetřelce více než jednou nebo dvěma loděmi, avšak stíhání nebylo jejich cílem. Jejich úkolem bylo tvářit se jako pátrači pro těžké mantichorské bojové eskadry za nimi. Liďácký kapitán, který by strčil nos do soustavy Jelcinu, by spatřil jejich tenkou clonu mnohem dříve než mantichorské lodě bojové stěny a pochopitelné by došel k závěru, že ho objevili a svým spojencům ohlásili Graysoňané. Nepochybně by pro¬klínal smůlu, která přivedla jednu či dvě bojové eskadry RMN - čistě náhodou, bezpochyby v důsledku rutinního manévru během cvičení - do pozice, z níž mohly nasadit záchytný vek¬tor, jakmile je Graysoňané varovali.