Avšak Paul proti Nimitzovi nenamítal nic, stejné jako nijak nekomentoval její kosmetiku, třebaže se mu oči při pohledu na výsledek Mikyina snažení rozsvítily. Při jídle vnímala Nimitzovým prostřednictvím jeho emoce a tentokrát se do tohoto vědomí dychtivě ponořila, místo aby kocoura od vzájemného propojení odrazovala. Vychutnávala příjemný, dráždivý pocit jeho touhy jako kouřovou příchuť staré whisky, ale bylo za tím mnohem víc. Věci, o nichž si s naprostou jistotou myslela, že je k ní nikdy nebude žádný muž cítit.
Tep se jí zklidnil - nebo spíš uháněl dál z jiného důvodu - a poprvé, co se dokázala rozpomenout, byla ráda, že iniciativu přebírá někdo jiný. Někdo, kdo rozumí tajemstvím, která ji vždycky mátla a děsila. A když bylo po jídle, skutečně se zasmála, když Paul oznámil kocourovi, že dveře ložnice jsou určeny k tomu, aby zajišťovaly soukromí.
A to byl okamžik, pomyslela si, kdy poznala absolutně a na¬de vší pochybnost, že se v Paulu Tankersleyovi nemýlila, protože Nimitz se prostě zvedl na zadní, aby se natáhl po tlačítku otevírání dveří. Otevřeným průchodem pak nevzrušeně vypochodoval do hlavní kabiny a nechal ji s Paulem samotnou, což byl nejzřetelnější možný důkaz, že on tomu člověku věří.