Sotva se dreadnought začal otáčet, zahoukaly nové poplašné signály.
„Střílejí na nás!“ vyhrkla taktický důstojník a do právě vzty¬čeného bočního štítu Bellerofonta se zaryly lasery a grasery. Většina z nich nedocílila ničeho, protože štít je rozptyloval a tlumil, nicméně na Avšarího panelu škod vykvetla červená světélka tam, kde půl tuctu slabších zásahů nadělalo důlky do masivního pancíře. Tentokrát přesně věděl, co má dělat.
„Slečno Wolvershamová, jste oprávněna opětovat palbu!“ vyštěkl spojovací důstojník Bellerofonta rozkaz ocitovaný pří¬mo z předpisů a poručík Arlene Wolvershamová stiskla tla¬čítko.

Admirál Pierre potlačil zaúpění, když se dreadnought stočil napříč a jeho štíty pohrdavě odrážely Pierrovu palbu stranou. Ještě nikdy neviděl tak velkou loď manévrovat tak rychle a sebejistě. Trvalo jí sotva deset sekund, než vztyčila štíty a sto¬čila se - její kapitán musel mít instinkty a reakce kočky!
Na svém displeji uviděl gravitorovou signaturu své původní kořisti a intuitivně uhodl, co se stalo. Údaje rozvědky byly dokonalé, ale zakopl o neplánované odlétající loď. Hloupý rutinní přelet, který se nedal nijak předvídat. A důsledkům se nyní už nedalo uniknout.
„Všechny jednotky, stočit loď!“ vyštěkl, ale ještě než to do¬řekl, uvědomil si, že uvnitř aktivní meze nepřátelských říze¬ných střel je to marné. I kdyby se jeho lodě otočily včas na to, aby se ukryly za své klíny a unikly paprskovým zbraním dreadnoughtu, jenom tím oddálí nevyhnutelný konec, protože je místo toho zničí laserovými hlavicemi...
A pak si uvědomil, že se jim nepodaří ani to.

HMS Bellerofontes zahájil palbu po celé délce boku a ,střílnami‘ v pravobočním štítu proletělo dost energie na to, aby roztříštila na kusy menší měsíc.
O čtvrt sekundy později přestaly 141. a 142. divize bitevních křižníků Lidového námořnictva existovat.